❦
Sobota 23. června 1883
Paní Gaviniová se vrátila z Agenu a přišly i jiné návštěvy, ale viděla jsem jen ji; hovoříme o dědictví. Nechávám ji věřit, že je značné. Ve skutečnosti to bude pramálo.Samedi 23 juin 1883
Otec promrhal skoro vše; zanechává sto čtyřicet tisíc rublů dluhů, a až se zaplatí, zbude nám všeho všudy padesát nebo šedesát tisíc rublů. Skoro nic... Prý se počítá s tím, že se vzdám svého podílu, protože teta má velký majetek... To je spravedlivé a není to spravedlivé, neboť máma dala vše Paulovi a koneckonců já nemám nic než dědické naděje po tetě a trochu po mámě.
Mon père a mangé presque tout, il laisse cent quarante mille roubles de dettes qui une fois payées nous laisseront en tout cinquante ou soixante mille roubles. Presque rien... Il paraît que l’on compte que je renoncerai à ma part, parce que ma tante a une grosse fortune... C’est juste et ce n’est pas juste car maman a tout donné à Paul et en somme, je n’ai rien que les espérances de ma tante et un peu de maman.
A pak to není všechno: z mnoha důvodů je vhodnější, abych dědila – kdybych odmítla, vypadala bych zkrátka jako cizí... A pak prý Paul s ženou nejsou k mámě milí, zvlášť Paulova žena, kterou máma hájila, přijala a vzala za svou. Tak to chodí vždycky... Říkají, že Marie bere vše. Co beru? Máma dala Paulovi víc, než si nechala pro sebe, a zbývá teta – ale do toho nikomu nic není, a tam u nich se nemyslí, že to je máma, teta, my prostě – vždy je to ona, Marie. Zkrátka mě to všechno otravuje a nechci se tím zabývat; myslím jen, že mi může připadnout dvacet nebo třicet tisíc rublů kapitálu a že je použiji na to, abych se pokusila koupit Johanku z Arku, která je v Americe.1
Et puis ce n’est pas tout ça, il est plus convenable pour un tas de raisons que j’hérite, en refusant j’ai l’air d’une étrangère enfin... Et puis il paraît que le ménage Paul n’est pas gentil avec maman, surtout Mme Paul que maman a défendu, accueillie, acceptée. C’est toujours comme ça... Ils disent que Marie prend tout. Qu’est-ce que je prends ? Maman a donné à Paul plus qu’elle n’a gardé pour elle, et il reste ma tante, mais ça ne regarde personne, et là-bas ils ne pensent pas que c’est maman, ma tante, nous enfin, c’est toujours elle, Marie. Enfin tout ça m’ennuie et je ne veux pas m’en occuper; je pense seulement qu’il peut me revenir vingt ou trente mille roubles de capital et que je vais l’employer à tâcher d’acheter Jeanne d’Arc qui est en Amérique.
Mé plátno vázne a jsem podrážděná... a nudím se... Když pomyslím, že budu malovat teprve pozítří, zdá se to tak dlouhé.
Mon tableau traîne et je suis agacée... et je m’ennuie... Quand je pense que je ne peindrai qu’après-demain ça paraît si long.
Poznámky
Pozn. překl.: Bastien-Lepageova slavná Johanka z Arku (1879) se tehdy nacházela ve sbírce v USA (dnes Metropolitan Museum of Art v New Yorku). ↩