❦
Pátek 22. června 1883
Bojidar je tu od devíti hodin. Je to velmi podivná bytost; hlavní rys tohoto slovanského charakteru, vrtkavého, lehkomyslného a scvrklého, je láska ke lži, nebo spíše k improvizaci. Kvůli všemu a ničemu vymýšlí hromadu událostí, vypráví je, nechá se přistihnout, ne vždy se z toho vyvlékne a začíná znovu s čerstvou drzostí. Ostatně když je takhle naladěn, všechna ta fantazie slouží k oslavě přátel; vášnivě se připoutává k lidem na čtrnáct dní, dva měsíce, šest měsíců; jednou je to paní ta a ta, pak dcery pana toho a toho, pak sám pan ten a ten nebo nějaký malý jakžesejmenuje. A po celých těch čtrnáct dní nebo šest měsíců se vše točí jen kolem toho a toho – a pak najednou: klatby, hrůzy, ohavnosti, zloději, vrazi; a za osm dní se vše usmíří a uklidní. V tuto chvíli jsme spolu nejlépe zadobře a nemá mě v nenávisti, i když mu o jeho improvizacích často mluvím a čas od času ho zastavím.Vendredi 22 juin 1883
Přirozeně v hlubokém smutku: mám sukni celou z krépu se šerpou z černé grenadiny tvořící vzadu velký uzel s velmi dlouhými konci, živůtek z grenadiny s námořnickým límcem z krépu. Klobouk s dlouhým krepovým závojem. Snažila jsem se, aby celek působil velmi mladě. Ale efekt se nedostavil – přečetli jen jména těch, kdo dostali čestné uznání; s medailí by mi byli hodně tleskali, protože jsem vypadala velmi hezky, a k tomu v hlubokém smutku.
En grand deuil naturellement, j’ai une jupe tout en crêpe avec une écharpe de grenadine noire formant derrière un gros nœud à bouts très longs, corsage de grenadine avec col marin en crêpe. Chapeau à long voile de crêpe. J’ai tâché de composer un ensemble très jeune. Mais l’effet n’a pas été produit, on n’a fait que lire les noms des mentionnés; avec une médaille j’aurais été très applaudie étant très gentille et en grand deuil.
Paní Dumont-Bretonová, která má druhou medaili, byla oblečena jak strašák, ale je dcerou Julesa Bretona1 a celé toto publikum ji velmi dobře zná – a koneckonců má jistý talent.
Mme Dumont-Breton qui a une deuxième médaille était fagottée mais elle est fille de Jules Breton et très connue de tout ce public et en somme elle a un certain talent.
Ti ubozí umělci! Bylo jich hodně dojatých – čtyřicetipětiletí muži, celí bledí, celí vzrušení, v redingotech nebo ve špatně ušitých frakách, kteří šli převzít svou medaili a potřást rukou ministru Julesi Ferrymu.2 Jeden poctivý sochař, který si odnesl svou krabičku, ji hned na místě začal otvírat a měl krásný šťastný, bezděčný úsměv – jako úsměv dítěte.
Ces pauvres artistes ! Il y en avait de très impressionnés, des hommes de quarante-cinq ans tout pâles, tout émus, avec des redingotes ou des habits mal faits qui allaient chercher leur médaille et serrer la main de Jules Ferry, ministre. Un brave sculpteur ayant emporté sa petite boîte s’est mis à l’ouvrir, sitôt à sa place, et a eu un beau sourire heureux, involontaire, comme le sourire d’un enfant.
I já jsem byla trochu dojata při pohledu na ostatní a na okamžik se mi zdálo, že by bylo strašné vstát a přistoupit k tomu stolu. Teta a Dina seděly za mnou na lavici – oceněni mají totiž nárok na židle.
Moi, j’ai été un peu émue aussi en regardant les autres et il m’a semblé un instant que ce serait chose effrayante que de se lever et de s’approcher de cette table. Ma tante et Dina étaient assises derrière moi sur une banquette, car les récompensés ont droit à des chaises.
Ke konci se mi představila paní Olympe Odouardová, přednášející a redaktorka „La Silhouette“ – stará žena s obarvenými vlasy –, mluvila mi o své sestřenici paní Clovis Huguesové a o svých přátelích Engelhardtových. Ráda by uveřejnila můj portrét a životopis atd.
Vers la fin Mme Olympe Odouard, conférencière et rédactrice de la « Silhouette » une vieille à cheveux teints, s’est nommée et m’a parlé de sa cousine Mme Clovis Hugues et de ses amis les Engelhardt. Elle voudrait publier mon portrait et une biographie etc.
Tony přijde pozdravit, při odchodu Carolus – a to je vše. Po odchodu odtamtud vyhledáme Juliana až v jeho doupěti, v obrovských mužských ateliérech. Je to obrovské a hodlá stavět další. Kolik je tu adeptů malířství, je děsivé. Po půlhodině velmi živého a vtipného rozhovoru, jako vždy, odvedeme si toho rodáka z Marseille na oběd domů – kde Bojidar rozpíná křídla své fantazie.
Tony vient nous dire bonjour et à la sortie Carolus et c’est tout. En sortant de là, nous allons relancer Julian jusqu’à son repaire des grands ateliers des hommes. C’est immense et il va en construire encore. Ce qu’il y a d’aspirants peintres est effrayant. Après une demi-heure de conversation très animée et très amusante comme toujours nous emmenons ce marseillais déjeuner à la maison, là Bojidar déploie les ailes de son imagination.
Pokud jde o má plátna – jsou tam, kluci jsou dobří, plní života, ale to málo, co je namalováno, mu připadá suché. U Maří Magdalény se mu líbí efekt a přál by si, abych ho zachovala... A o sochařství říká stejně jako Tony, že je to velmi zdařilé a že pro příští Salon budu moci dělat, co budu chtít, a získat cenu.
Pour ce qui est de mes tableaux, ils y sont, les gamins sont bien, entrain, mais le peu qui est peint lui parait sec. Pour ce qui est des Madeleine l’effet lui plait, il voudrait que je le conservasse... Et quant à la sculpture il dit comme Tony que c’est très bien et que pour le Salon prochain je pourrai faire ce que je voudrai et attraper une récompense.
Ostatně ho to nepřekvapuje, neboť zná moji kresbu. Udělala jsem chybu, že jsem ukázala ty kluky – znal je jako obraz; měla jsem je ukázat nanejvýš napůl namalované... Zkrátka nezískal příznivý dojem... A já tam stála v zahradě a čekala na konec jeho prohlídky, když Bojidar přiběhl s křikem, že jsem pořád stejná a že je to opravdu strašné. Cože?! Ona si nechala na nohou ty rozkošné, docela nové střevíčky, aby je vlekla po zahradním štěrku! To je šílenství! Rosalie! Rychle, rychle, staré boty slečně Marii. Tohle jsem o něm totiž zapomněla napsat. Když se chopí něčích zájmů, je to péče staré chůvy – chce být obeznámen se vším, vypráví hromadu důvěrných historek, plete se skoro i do věcí vaší pradleny, hraje si hned na dítě, na otce, na lékaře, na služku, na správce. Zkrátka moucha z kočáru.3 Dokud to trvá, je to jen legrační, a pak...
Du reste il ne s’en étonne pas connaissant mon dessin. J’ai eu tort de montrer les gosses, il les connaissait comme tableau, il n’aurait fallu les montrer que peints à moitié... Enfin il n’a pas eu une impression favorable... Et j’étais là dans le jardin à attendre la fin de son examen lorsque Bojidar est accouru en criant que je suis bien toujours la même et que c’est vraiment épouvantable. Quoi ?! Mais elle a gardé ses ravissants souliers tous neufs pour les traîner dans les cailloux du jardin ! C’est insensé ! Rosalie ! Vite, vite, les vieux souliers à Mlle Marie. Car c’est un fait que j’ai oublié. Lorsqu’il a épousé les intérêts de quelqu’un c’est une sollicitude de vieille nourrice, il veut être au courant de tout, raconte un tas d’histoires intimes, se mêle presque de votre blanchisseuse, prend des airs d’enfant, de père, de docteur, de bonne, d’intendant. Enfin la mouche du coche. Tant que ça dure ce n’est que drôle et puis...
Tak, ten den předávání cen je za mnou.
Eh bien la voilà passée cette journée de la récompense.
Nepředstavovala jsem si ho tak.
Je ne la voyais pas comme ça.
Ach, příští rok získat medaili!... A aby konečně vše přišlo jako ve snu!... Sklidit potlesk, triumfovat! To by bylo příliš krásné a jako takové nemožné, kdybych na druhé straně nebyla tak nešťastná... Protože to neštěstí umožňuje... Snad ten vysněný triumf. A až budete mít druhou medaili, budete chtít velkou?! Jistě. A pak? Kříž Čestné legie? Proč ne? A pak? A pak těšit se z ovoce své práce, svých útrap, stále pracovat, udržovat se co možná na výši; a pokusit se být šťastná; milovat někoho.
Oh ! l’année prochaine attraper une médaille ! ... Et que tout arrive enfin comme dans le rêve !... Etre applaudie, triompher ! Ce serait trop beau et impossible comme tel si je n’étais si malheureuse d’un autre côté... Car ce malheur rend possible... Peut-être ce triomphe rêvé. Et quand vous aurez une deuxième médaille vous voudrez avoir la grande ?! Sans doute. Et puis ? La croix ? Pourquoi non ? Et après ? Et après jouir du fruit de son travail, de ses peines, travailler toujours, s’y soutenir autant que possible à la hauteur; et essayer d’être heureux; aimer quelqu’un.
Koho? Provdat se za Saint-Amanda a milovat... Toho dlouhého jakžesejmenuje? Uvidíme potom, nic nespěchá. Za šest let nebude ani ošklivější ani starší než dnes. A kdybych se takto vdala dnes... možná bych toho litovala... Ale konec konců se vdát musím, je mi čtyřiadvacet. A dávají mi víc – ne že bych vypadala staře, ale ve třinácti letech mi v Nice dávali sedmnáct a tak jsem i vypadala... Zkrátka...
Qui ? Epouser Saint-Amand et aimer... Le grand chose ? Nous verrons après, rien ne presse. Il ne sera ni plus laid ni plus vieux dans six ans qu’aujourd’hui. Et si je me mariais comme cela aujourd’hui... je le regretterai peut-être... Mais enfin, il faut bien me marier, j’ai vingt-quatre ans. Et on m’en donne d’avantage, non pas que je paraisse vieille mais à treize ans à Nice on m’en donnait dix-sept et je les paraissais... Enfin...
Provdat se za někoho, kdo mě skutečně bude milovat – jinak bych byla nejnešťastnější ženou na světě... Ale ten někdo mi bude muset alespoň vyhovovat...
Me marier avec quelqu’un qui m’aimera vraiment, sans cela je serais la plus malheureuse des femmes... Mais il faudra encore que ce quelqu’un me convienne au moins...
Být slavná, velmi slavná, proslulá! To všechno vyřeší... Ne... nelze počítat s tím, že potkám ideální bytost, která mě bude ctít, milovat a bude dobrá partie...
Etre célèbre, très célèbre, illustre ! Cela arrangera tout... Non... il ne faut pas compter sur la rencontre d’un être idéal qui me respectera, m’aimera et sera un bon parti...
Slavné ženy děsí... Obyčejní lidé a géniové jsou vzácní...
Les femmes célèbres effrayent... Les gens ordinaires et les génies sont rares...
Poznámky
Pozn. překl.: Jules Breton (1827–1906), slavný francouzský realista malující rolnický život. Jeho dcera Virginie Demont-Bretonová (1859–1935), kterou Marie píše „Dumont-Breton“, byla rovněž malířkou. ↩
Pozn. překl.: Jules Ferry (1832–1893), významný francouzský státník; v červnu 1883 byl předsedou vlády a zároveň ministrem veřejného školství a krásných umění (proto předával medaile Salonu); s jeho jménem je spojena laicizace francouzského školství. Ministrem zahraničí se stal až v listopadu 1883. ↩
Pozn. překl.: „Moucha z kočáru“ (la mouche du coche) – podle La Fontainovy bajky „Le Coche et la Mouche“: moucha bzučí kolem spřežení a domnívá se, že vůz do kopce táhne ona; přeneseně horlivý dotěra, který se vtírá do cizích věcí. ↩