❦
Pondělí 11. června 1883
Můj otec zemřel.Lundi 11 juin 1883
Telegram jsme dostaly dnes ráno v deset hodin. To znamená právě před chvílí; ty bláznice dole říkaly, že se máma musí vrátit ihned, bez čekání na pohřeb. A já jsem šla sem nahoru, velmi rozrušená, ale ještě jsem neplakala – až když za mnou přišla Rosalie ukázat mi úpravu jedněch šatů, řekla jsem jí: „Není třeba, pán zemřel.“
On a reçu la dépêche ce matin à dix heures. C’est-à-dire à l’instant, ces folles en bas disaient qu’il fallait que maman revînt à la minute sans attendre l’enterrement. Et je suis montée ici très émue mais ne pleurant pas seulement lorsque Rosalie est venue me montrer l’arrangement d’une robe je lui ait dit “ce n’est pas la peine, monsieur est mort”.
A dala jsem se neovladatelně do pláče.
Et [je] me mis à pleurer, irrésistiblement.
Provinila jsem se vůči němu něčím? Myslím, že ne. Vždycky jsem se snažila chovat slušně... Ale v takové chvíli si člověk vždycky připadá něčím vinen... Bylo třeba odjet s mámou... ale naše vztahy nebyly dost něžné na to, aby můj odjezd měl opodstatnění... Nevadí, bylo třeba udělat víc, než co bylo spravedlivé. Ale byl nevinný, já bych tam nemohla zůstat... urazil mě tisícerým způsobem a musí být všemu konec, abych docela zapomněla.
Ai-je des torts envers lui ? Je ne crois pas. J’ai toujours tâché d’être convenable... Mais dans un moment pareil on se croit toujours coupable de quelque chose... Il fallait partir avec maman... mais nos relations n’étaient pas assez tendres pour que mon départ eut raison d’être... Qu’importe il fallait faire plus que ce qui était juste. Mais [Rayé il était innocent, je] ne pourrais pas rester là... il m’avait froissée de mille manières et il faut que tout soit fini pour que j’oublie entièrement.
Čekala jsem s jakousi netrpělivostí na rozuzlení, aniž bych si je přála, ale ta představa události, být v hlubokém smutku..., bylo v tom něco, co člověka zaměstná, něco nového...
J’attendais avec une sorte d’impatience un dénouement, sans le désirer, mais cette idée d’un évènement, d’être en grand deuil..., il y avait là une occupation, une nouveauté...
Mám si tyto myšlenky vyčítat? Špatně dělám hlavně tím, že je zapisuji; hlavou člověku prochází tolik věcí, že kdyby se všechny zapisovaly...
Dois-je me reprocher ces pensées ? Je fais surtout mal en les écrivant, il passe tant de choses par le tête que si on les écrivait...
Bylo mu teprve padesát let, a tolik trpět!.. A v podstatě nikomu neublížit: velmi milovaný doma, dokonale čestný, bezúhonný, nepřítel všech pletich a velký dobrák.
Il n’avait que cinquante ans, tant souffrir !.. Et n’avoir en somme fait de mal à personne: très aimé chez lui, parfaitement honorable, probe, ennemi de tout tripotage et très bon garçon.