Neděle 10. června 1883

Protože v neděli nehrozí, že by člověk někoho potkal, jdu ráno na Salon.
Jsou tam opravdu ohavně nespravedlivá ocenění. Bastienovo plátno mě čím dál tím více trápí. Koho budu obdivovat, proboha?
Ráda bych znovu viděla jeho Johanku z Arku...
Před mladým plátnem mladého Rochegrosse je stále dav. Je to nepopiratelně velmi působivé, ale nechává mě to chladnou. Ale co mě nenechává chladnou?
Abych se dojala, musím se nutit, a pak teprve úpornou prací dospěji k velkému vytržení... umělému... A přece Johanka z Arku... Ano, to je pravda, a pak? A ještě několik věcí. V Louvru? Portréty, protože ty staré velké kompozice... Ale portréty a pak okouzlující věci francouzské školy. A na poslední Výstavě portrétů století Lawrenceovy a dva nebo tři Bastienovy – jeho bratra, Theurieta, Sáry. A pak... a pak kdo vám říká, že jsem malířka... Kdyby mě to bylo hnalo jinou cestou, dospěla bych na ní stejně daleko silou inteligence a vůle – kromě matematiky. Ale hudba je moje vášeň a snadno bych skládala. Tak proč malba? A co místo ní? Takové myšlenky jsou ubohé.
Chci udělat velký obraz, velký svými rozměry...
A hledám námět... Mám jeden antický... Odysseus vypráví svá dobrodružství fajáckému králi Alkinoovi; Alkinoos a královna Areté sedí na trůnech obklopeni princi, mladíky a svou družinou – děj se odehrává v galerii s růžovými mramorovými sloupy; Nausikaá opřená o jeden z těch sloupů o krok za rodiči naslouchá hrdinovi. Začátek hostiny a zpěv básníka Démodoka, který stojí úplně vzadu a dívá se ven, s loutnou opřenou o koleno, lhostejný jako zpěvák, jehož přestali poslouchat. V tom všem jsou postoje, skupiny, zkrátka kompozice.
Ne tohle mi dělá starosti – to bude dobré –, ale provedení. Právě to je to hrozné...
Nevím nic, nic, nic. Nábytek, kostýmy, rekvizity – a pak k vytvoření takového velkého plátna je třeba mnoho bádání... A je třeba znát to, čemu Tony říká „kvality“, nebo to... Co vlastně?
Ostatně... Ale vida, zdá se to tak těžké, že to tak těžké být ani nemusí...
Žena s takovým plátnem by způsobila ohromný rozruch. Ale mám tolik projektů, že mi na ně padne celý život. Velký obraz by byl na rok 1885!! Kde budeme?