❦
Sobota 28. dubna 1883
Odpolední představení v Trocadéru ve prospěch dílen pro nevidomé. Je tu celá Paříž. Sarah hraje Pierrota vraha, Richepinovu pantomimu. Jsme tam s Gaviniovými, Saint-Amandem, Karageorgevitchovými a dalšími.Samedi 28 avril 1883
Pak s námi povečeří maršálová a její dcera.
Puis la maréchale et sa fille dînent avec nous.
Byla jsem si jistá, že Jules přijde se svým bratrem. A architekt dorazil sám. Náhle z toho dostanu migrénu a maršálová mi rozpouští vlasy, které jsou teď docela krásné. Říkám, že mě unavila ta pantomima. Malá Canrobertová je velmi inteligentní a my tři, ona, Alice a já, se výborně bavíme.
J’étais sûre que Jules viendrait avec son frère. Et l’architecte s’est amené seul. J’en ai une migraine subitement et la maréchale me défait les cheveux qui sont devenus assez beaux. Je dis que c’est la pantomine qui m’a fatiguée. La petite Canrobert est très intelligente et nous nous amusons bien, elle, Alice et moi.
A jakmile dámy odejdou, peskuji nešťastného Emila. Zprvu jsem chtěla být důstojná a nic neříkat, pak to propuklo v dětinskosti a zlomyslnosti. Hotové trucování malé holčičky. Váš bratr je pro mě mrtvý, pohrdám jím. Je to anglická povaha; mám ráda jen jeho talent, a to ještě! Nemá smysl pro krásu, libuje si a válí se ne ve skutečnosti, nýbrž v ošklivosti. Je prožrán nemotornou sentimentalitou. Je mu čtyřiatřicet. Je žlutý, je malý… Zkrátka… Tolik toho výtečného bratra rmoutím, že mu dnes večer napíšu lístek.
Et une fois ces dames parties je houspille l’infortuné Emile. D’abord je voulais être digne et ne rien dire, puis ça a éclaté en enfantillages et en méchancetés. Tout un dépit de petite fille. Votre frère est mort pour moi, je le méprise. C’est une nature anglaise; je n’aime que son talent et encore ! Il n’a pas le sentiment du beau, il se complait et se vautre non dans la réalité, mais dans la laideur. Il est pourri de sentimentalité maladroite. Il a trente-quatre ans. Il est jaune, il est petit... Enfin... Je chagrine tellement cet excellent frère que je lui écris un petit mot ce soir.
Koneckonců to není jeho vina. Ještě chvilku a začala bych pronášet hloupé narážky na věk, na barvené vlasy a podobně staré Mackayové. Nejvíc mě mrzí, že jsem na něj neudělala dost velký dojem, aby se tu zahnízdil jako ten skromný architekt.
En somme ce n’est pas sa faute. Encore un peu et j’allais faire des allusions idiotes à l’âge, aux cheveux teints etc. de la mère Mackay. Ce qu’il y a de vexant c’est que je ne l’ai pas frappé assez pour qu’il soit fourré ici comme le modeste architecte.
Život je absurdní.
La vie est absurde.
Jedeme na půlnoční mši a jako každý rok se z ní vracím se srdcem plným opovržení a vzteku. Přivádí mě to k šílenství, že nejsem s velvyslanectvím, a trápí mě pohledy všech, které jako by byly plné zlomyslné zvědavosti.
Nous allons à la messe de minuit et comme chaque année j’en reviens, le cœur plein de mépris et de rage. Ça me rend folle de ne pas être avec l’ambassade et je suis torturée par les regards de tous qui semblent pleins d’une curiosité malveillante.
A velkokníže a velvyslanec a ty dámy. Podlosti! Nízkost! Bezpráví! Poušť, nebo trůn!
Et le grand-duc et l’ambassadeur et ces dames. Bassesses ! Vilenie ! Injustice ! Le désert ou la royauté !