❦
Neděle 29. dubna 1883
Dimanche 29 avril 1883
Velikonoce.
Paques.
U nás je improvizovaná dopolední recepce.
Il y a une matinée improvisée chez nous.
Šaty se mi nepovedly – a to vše, a zbytek, a ta povinná cesta do Ruska, která mě přeruší na měsíc… A nenávidím se. Jsem ošklivá a jsem hloupá a chtěla bych se schovat. Můj život je řada nesourodostí bez smyslu, bez radosti, bez cíle. Umění… Jen kdybych nepřišla o zrak.
Mes robes sont ratées et tout cela et le reste et ce voyage obligé de Russie qui va m’interrompre pendant un mois... Et je me hais. Je suis laide et je suis sotte et je voudrais me cacher. Ma vie est une suite d’incohérences sans portée, sans plaisir, sans but. L’art... Si je ne perds pas la vue.
Vernissage zítra. Můj obraz není v úrovni očí a moje šaty jsou ošklivé a…
Le vernissage demain. Mon tableau n’est pas sur la cimaise et ma robe est laide et...
Ale tak – to je šílené a mě nehodné. Pravda je tato.
Allons c’est fou et indigne de moi. La vérité la voici.
Musím namalovat šest kluků, v životní velikosti – celé postavy, na rohu ulice u plynové lucerny. Na měsíc mě přeruší Rusko, pak se vrátím a dokončím je – to mě dovede pravděpodobně do října. V říjnu odjíždím do Jeruzaléma a zůstanu tam… Záleží na okolnostech. Bude-li možné tam malovat obraz, zůstanu tři nebo čtyři měsíce; ne-li, zůstanu měsíc a vrátím se v listopadu, prosinci se studiemi, abych odcestovala znovu na jih, kde budu moci malovat své postavy v plenéru s využitím přivezených krajin. V lednu mě to přivede do Paříže, kde namaluji interiérový obraz – menší než život – jehož myšlenka se zrodila na Mont-Dore: Ministrant. Zároveň budu pokračovat v soše, na níž budu moci pracovat po celou dobu v Paříži – tedy v červenci, srpnu, září a lednu, únoru, březnu. Přesto si nemyslím, že Ministrant vznikne, budu-li dělat Svaté ženy1, a naopak.
J’ai à faire mes six gamins, grandeur nature en pieds, au coin d’une rue auprès d’un réverbère. Je serai interrompue pendant un mois par la Russie, je reviendrai ensuite et les finirai, ça me mènera probablement jusqu’en octobre. En octobre je pars pour Jérusalem et j’y resterai... Ça dépendra, s’il y a moyen d’y faire le tableau, j’y resterai trois ou quatre mois, si non j’y resterai un mois et reviendrai en novembre, décembre avec des études, pour repartir dans le midi ou je pourrai peindre mes figures en plein air en me servant des paysages rapportés. En janvier cela m’amènera à Paris ou je ferai le tableau d’intérieur, moins grand que nature dont l’idée a été rapportée du Mont-Dore, l’Enfant de chœur. Je pousserai en même temps la statue à laquelle je pourrai travailler tout le temps à Paris, c’est-à-dire juillet, août, septembre et janvier, février, mars. Pourtant je ne pense pas que l’Enfant de chœur se fasse si je fais les Saintes femmes et vice versa.
Ubohé dítě. Bastien má naprostou pravdu – je to nejen hluboký, jemný, velký umělec, ale také člověk s velmi zdravým úsudkem.
Pauvre enfant. Bastien a bien raison c’est non seulement un profond, un fin, un grand artiste, c’est encore un homme d’un jugement très juste.
Říká, že se roztřišťuji, že se vyčerpávám a vysiluji pro nic za nic – a že je to škoda. Jak to? Záleží na mně, abych byla silná, a přece to nedovedu! Nu, zkusme to.
Il dit que je m’éparpille, que je me dépense et m’énerve pour des riens et que c’est bien dommage. Comment ! Il dépend de moi d’être forte et je ne le puis ! Allons donc, voyons.
Musím se pokusit. Chci se soustředit. Bláhové dítě, copak nechápáš, že tato síla ti dá vše, po čem toužíš.
Il faut essayer. Je veux me concentrer. Folle enfant, tu ne comprends donc pas que cette force te donnera tout ce que tu recherches.
Chceš Bastiena, Saint-Marceaua, co já vím. Buď jako oni, buď jednou z nich – a můžeš. Je třeba chtít.
Tu veux Bastien, Saint Marceaux, que sais-je. Sois comme eux, sois un d’eux et tu le peux. Il faut vouloir.
Ach! Jak dobrý je Bůh, že mě nechává takto myslet.
Ah ! que Dieu est bon de me faire penser ainsi.
A to vše je plné něhy k mým vlastnostem – zbožňuji se, znám se, vážím si sebe. Jsem citlivá, jsem vznešená, jsem dobrá. Jsem nadšená a chci být silná a klidná. Jedno nejde bez druhého.
Et tout cela est plein de tendresse pour mes qualités, je m’adore, je me connais, je m’apprécie. Je suis sensible, je suis grande, je suis bonne. Je suis enthousiaste et je veux être forte et calme. L’un ne va pas sans l’autre.
Poznámky
Ministrant (L’Enfant de chœur): zamýšlený interiérový obraz, jehož námět vznikl během jejího pobytu na Mont-Dore. Svaté ženy (Les Saintes femmes) označují plánovaný biblický námět – ženy u hrobu. ↩