Sobota 3. února 1883

V dnešním „Gil Blasu“ je krátká zpráva, která praví: „Oznamuje se velký maškarní bál v sídle v okolí Parc Monceau, jemuž cizinecká kolonie přezdívá dům zločinu. Říká se, že pro kotilion se chystá figura speciálně vymyšlená pro tento večírek, zvaná ‚tanec ryb‘.“
„Le Gaulois“ včera oznámil maškarní bál u nás. Je to důvod věřit, že jde o nás? Ano. Je to natolik absurdní, že si s tím není třeba dělat velké starosti, ale jsem tím zdrcena. Víte, že příbuzní mé tety s ní vedli spor trvající deset let, aby dokázali, že její muž byl šílený, když jí odkázal svůj majetek. Věděli, že nakonec vyhrajeme, a o to víc sahali ke všem prostředkům pomluvy. Rozšířili zvěst, že pan Romanoff byl otráven ale i když se to neopovážili oficiálně říci při procesu. Víte, že z pomluvy vždy něco zůstane a že všichni lidé jsou spíše rádi, když mohou opakovat hanebnosti.
Netřeba říkat, jak jsou ty ubohé ženy nevinné — bylo mi tehdy dvanáct let a pamatuji si vše a všemu jsem rozuměla. Kdyby byl jen stín možnosti připojit toto podezření k procesu, bylo by se to udělalo... Mohlo se to jen říkat do větru... Jak víte, to stačí. Opakovalo se to v Nice — paní Tutcheffová, jiní. Nyní v Paříži to bylo slyšet vágně, zdaleka, zkomoleně — říkalo se, že slečna Bashkirtseffová otrávila svého otce...
Na to si nestěžuji — to rozesmálo všechny a spíše nám prospěje tím, že dodá ostatním hloupým hanebnostem ráz nemožnosti.
napříč stránkou
Maršálová Canrobertová přišla se svou dcerou (jež pracovala se mnou u Juliána) — vstoupily však jen do ateliéru, kde jsem s nimi zůstala.
Řeknete mi, že to jsou naše večírky, jež nám přinášejí počátek „špatného tisku“ — a odpovím vám, že kdybychom žily zavřené, vymýšleli by si o nás tajemnosti a hrůzy... Nedá se nic dělat — jsou takoví lidé, předurčení ke smutku a zármutku. Bez Bailleulové bych nikdy nepomyslela na to, abychom se v té špíně poznaly; ale od té doby, co mi oznámila články proti nám, číhám každé ráno na ten hanebný list, jenž každé ráno uveřejňuje tucet ohavností a špíny na spoustu lidí, jež neznám — a kteří se v tom bezpochyby poznávají, ubohé duše — mnoho skandálních historek je vymyšleno, vsadím se, aby se zalíbilo čtenářům, kteří od „Gil Blasu“ požadují co nejvíc oplzlostí. Ale co znamená tanec ryb?
Snad nechtějí tvrdit, že přijímáme alfonse... A jaká je tedy souvislost se zbytkem? Věci příliš nepravděpodobné neškodí — a téměř nikdo nás nepozná... Jenže ti, kdo to nechali vytisknout, toho jistě využijí a podstrčí to pod nos těm, kteří to nepochopili...
Nic naplat — jsem tím krajně zasažena, tím spíše, že se nedá nic dělat.
Maršálová Canrobertová přišla se svou dcerou (jež pracuje u Juliána) prohlédnout si můj ateliér; malá Brisbanová byla s nimi.

Poznámky

Pozn. překl.: „Alfons“ — tehdy slangové označení pro pasáka, z populární hry „Monsieur Alphonse“ (1873) od Dumase syna. ↩