❦
Čtvrtek 1. února 1883
Jeudi 1er février 1883
S jistým váháním se oblékám na zahájení výstavy akvarelů. Naštěstí budou s námi paní Gaviniová a Randouinová — sama s mámou... za nic na světě.
C’est en hésitant que je m’habille pour aller à l’ouverture des aquarellistes. Heureusement Mmes Gavini et Randouin seront avec nous, seule avec maman... pour rien au monde.
Že by mě Bastien nepozdravil, nebo nějaká jiná pohana od ošklivé ženštiny, o níž mluvila Bailleulová. Paní de Bailleulová je žena podprefekta z doby Císařství, která se vrhla do hráčských salónů... U ní jsme se seznámily s Barovou, Bargiglovou atd. — ženy, od nichž bylo třeba se odpoutat, nepřítelkyně... Je stará, tučná, neforemná a má se za mladou a krásnou! Napudrované vlasy, zdravá a pevná pleť, pas tak dlouhý jako hlava a dvakrát tak široký... Myslím, že je nespokojena kvůli svým přítelkyním, které ji vozí v kočáře i do divadla a které jsme my opustily — a pak ji nikdy nebereme s sebou v ty vybrané dny... Tak mě tedy vystrašila a srdce mi bije pod živůtkem z šedého sametu... Ach! Rozkošná toaleta — celá v šedém sametu, i klobouk. Živůtek drapovaný a sepnutý dvěma stříbrnými sponami. Krajkové žabó, šedé střevíce a punčochy — a zářivá tvář hned od vstupu... Hodně se totiž na mě dívají... To je tak příjemné. Večer, který mi nebe sesílá jako rozkošnou náhradu...
Ne pas être saluée par Bastien ou je ne sais quelle avanie de vilaine femme dont a parlé la Bailleul. Mme de Bailleul est une sous-préfète de l’Empire, qui s’est lancée dans les salons où l’on joue... C’est chez elle que nous avons connu la Bari, Bargigli etc. des femmes qu’il a fallu lâcher, des ennemies... Elle est vieille, grosse, mal fichue et se croit jeune et belle ! Des cheveux poudrés, une peau saine et ferme et la taille aussi longue que la tête et de largeur double... Enfin je la crois mécontente à cause de ses amies qui la promènent en voiture elles, et au théâtre que nous avons lâchés et puis nous la produisons jamais les jours chic... Enfin elle m’a effrayée et mon cœur bat sous le corsage de velours gris... Oh ! une toilette charmante, tout en velours gris, chapeau aussi. Le corsage drapé et agrafé par deux agrafes d’argent. Un jabot de dentelles, des souliers et des bas gris et une figure rayonnante dès l’entrée... Car on me regarde beaucoup... C’est si bon. Une soirée que le ciel m’envoie comme une adorable compensation...
Nejprve Saint-Marceaux... Pozvala jsem ho bez úspěchu, jsem proto poněkud chladná — stále pod vlivem jakéhosi rozrušení, které mi působí tento velký umělec se shakespearovskou hlavou; on je naopak poněkud galantní. Jak bych si přála ho dobýt! Ale proč? Ach! No tedy... Je to muž, jenž pracuje nesmírně a vychází do světa jen velmi málo... ale chápu ho — copak já sama dělám návštěvy? Jen když mi to přináší opravdové potěšení...
Saint Marceaux d’abord... L’ayant invité sans succès je suis plutôt froide et toujours sous le coup d’un certain trouble que me cause ce grand artiste à tête de Shakespeare; et lui est plutôt gracieux. Je voudrais tellement faire sa conquête ! Et pourquoi ? Ah ! voilà... C’est un homme qui travaille énormément et qui ne va que très peu dans le monde... mais je le comprends est-ce que je fais des visites ? Seulement quand ça me fait un vrai plaisir...
„Ale víte, já vás už nezvu...“
— Mais vous savez, je ne vous invite plus...
„To je snad způsob, jak mě přimět přijít...“
— C’est peut-être un moyen de me faire venir...
„Uvidíme...“
— Nous allons bien voir...
A pak Bastien... Ach — Bastien je naprosto něžný, milý, laskavý...
Et puis Bastien... Ah ! Bastien lui est tout à fait affectueux, gentil, aimable...
Ach! Ale jsem tak překvapena, že je najednou takový. Je to jako paprsek slunce... Naráz znovu nacházím sebejistotu, veselost, vervu...
Ah ! mais je suis si surprise de le voir comme ça. C’est comme un rayon de soleil... Je retrouve du coup assurance, gaieté, verve...
A já, která jsem po čtyřech vyměněných slovech chtěla z důstojnosti odejít... Téměř mě zadržel, čestné slovo; hovoříme několik minut. Byl nemocen, je velmi bledý, unavený — má v sobě cosi smutného jako dítě...
Et moi qui, après quatre mots échangés, voulais m’éloigner par dignité... Il m’a presque retenue parole d’honneur; nous causons quelques minutes. Il a été malade, il est très pâle, fatigué, quelque chose de triste comme un enfant...
On a rád by přišel, kdyby mu bylo dovoleno odejít časně... Čekala jsem, že se na mě bude zlobit...
Il et voudrait bien venir si on lui permettait de s’en aller de bonne heure... Je m’attendais à ce qu’il m’en veuille...
Co se týče architekta, kterého vidíme deset kroků dál — sděluje mi, že se mi chystal napsat dlouhý dopis, aby se pozval i se svým bratrem; pak jsme jim to dovolily...
Quant à l’architecte que nous voyons dix pas plus loin il m’apprend qu’il allait m’écrire une longue lettre pour s’inviter avec son frère, puis nous les y avons autorisés...
„Ach! Nepotřebuji vás — právě jsem viděla jeho samotného.“
— Ah ! je n’ai pas besoin de vous, je viens de le voir lui-même.
„Ale já vám ho chci přivést...“
— Mais je veux vous l’amener...
„Napříště si to zařídím tak, aby přišel sám od sebe... Jsem spokojená.“
— Je m’arrangerai dorénavant pour qu’il s’amène tout seul... Je suis contente.
„Přísahal mi, že nikdy nepůjde beze mě...“
— Il m’a juré de ne jamais aller sans moi...
„Ach! Chcete proklouznout v jeho stínu —“
— Ah ! vous voulez passer à son ombre-
Ráda bych zůstala ještě... Vidět znovu Saint-Marceaua... Ale sněmovna zasedá nepřetržitě — bude se hlasovat o vyhnání knížat nebo o něčem podobném... Zasedání snad do dvou hodin ráno... Umíte si představit, jak rády tam jedeme — a přitom myslíme na Saint-Marceaua, jenž jako by mě neviděl, i když se mnou mluvil, a na Bastiena, jenž se na mě tak hezky díval... Oči, jež lpějí... Víte, co tím míním... Zdálo se mi to snad. Proč ne — jsem dnes krásná.
Je serais bien restée encore... Revoir Saint Marceaux... Mais la Chambre est en permanence, on va voter l’expulsion des princes ou quelque chose d’approchant... Séance jusqu’à deux heures du matin peut-être... Vous pensez si nous y allons tout en pensant à Saint Marceaux qui n’a pas eu l’air de me voir tout en me parlant et à Bastien qui m’a regardée si bien... Des yeux qui s’atachent... Vous savez ce que je veux dire... Ça m’a semblé peut-être. Pourquoi pas je suis en beauté.
Pomyslete, jak jsou ti ubozí poslanci šťastni, když kolem jedenácté přicházejí tyto čtyři tak elegantní dámy! Paul Leroux, Roy de Loulay, Gavini, Jolibois a jiní jsou zmobilizováni a vstupujeme do předsednické lóže... Cítím, že mi to sluší — ostatně se někteří ptali Gaviniho, kdo jsou ty hezké ženy... Odettino červené péro a moje šedé... Odette je čtyřicetiletá, ale ještě krásná... Pěkné řeči jsou u konce, hlasuje se, hlasuje se, hlasuje se; dva projevy... Jeden od Madiera de Montjan — ten starý republikán se mi líbí... O půlnoci je konec. Odhlasoval se Fabreův zákon... Nesmyslné... Odebrat knížatům hodnosti... Vypovědět nebo požadovat zřeknutí se nároků.
Vous pensez si ces pauvres parlementaires sont heureux de voir arriver vers onze heures ces quatre femmes si élégantes ! Paul Leroux, Roy de Loulay, Gavini, Jolibois et d’autres sont réquisitionnés et nous entrons dans la tribune du Président... Je sens que je suis bien, du reste plusieurs ont demandé à Gavini qui sont ces jolies femmes... Le panache rouge d’Odette et ma plume grise... Odette a quarante ans mais encore belle... Les beaux discours sont finis, on vote, on vote, on vote; deux discours... Un de Madier de Montjan, moi j’aime bien ce vieux républicain... C’est fini à minuit. On a voté la loi Fabre... Absurde... Enlever les grades aux princes... Expulser ou exiger renonciation.
Ale pro dnešní večer to není podstatné... Jsem nadšena... Jenže myslím, že mě Cassagnac neviděl — to je mrzuté... Chtěla bych se mu ukázat v plném lesku...
Enfin pour ce soir, là n’est pas la question... Je suis ravie... Seulement je crois que Cassagnac ne m’a pas vue, Ça c’est embêtant... je voudrais me montrer à lui brillante..
Víte, stále je to jen on... Ano, to je budoucnost...
Vous savez qu’il n’y a encore que lui... Oui, c’est l’avenir...
Je mu teprve devětatřicet, čtyřicet mu bude příští prosinec... Dá se počkat... Jaký to byl krásný večer... Umění a politika a slavní muži... Vracím se domů jako pomatená... Jako kdysi, když mě přepadávala taková nadšení a okouzlení bez dostatečné příčiny...
Il n’a que trente-neuf ans, quarante en décembre prochain... On peut attendre... Quelle bonne soirée... Les arts et la politique et les hommes célèbres... Je rentre comme une folle... Comme jadis quand il m’arrivait comme cela des enthousiasmes et des ravissements sans causes suffisantes...