Středa 31. ledna 1883

Zašla jsem k Jacobovi dát si věštit budoucnost.
Přestrojená, bruneta — k nepoznání... S Dinou. A ta mi řekla, že budu velmi šťastná, budu-li se věnovat nějaké dráze, ohromný úspěch; že jsem chvílemi nemocná a že mě asi bolely oči nebo uši, a ať si dám pozor — bude to vždy hlava.
Budu mít dva svazky — tři roky štěstí, pak rozchod nebo vdovství, dvanáct let, pak ještě jiný svazek, také zákonný.
Budu mít tři děti, zamiluji se do ženatého muže. Přejedu přes vodu kvůli nějaké záležitosti a budu mít ohromný úspěch. Mnoho peněz. A několik mužů, kteří mě milují. Ale jeden z nich, kaštanovlasý s modrýma očima, mě zbožňuje a stále u sebe nosí předmět, který mi patřil. Ještě jiný — nebo stále tentýž — opustí pro mě blonďatou ženu; ta žena má dítě. A on je tajnůstkář, ale miluje mě šíleně a skrývá to obdivuhodně. Ještě jeden plešatý mě také má rád — a jiný plešatý, příbuzný, mi způsobí trampoty.
Papa! Mezi tím kaštanovlasým pánem, jenž opustí blonďatou ženu, a mnou prý právě vzniklo jakési nedorozumění — ale uvidím ho, nebo mi napíše, je-li daleko. Kdo to je? Kdo?? Bastien? Ale on mě nemiluje, ani se mu nelíbím... No, skrývá to... anebo Gabriel... Ale ta blonďatá žena a její dítě... A kdo vám říká, že Gabriel... Ach ne, ten korektní tajemník velvyslanectví nemá žádný neodbytný poměr... Paní Mackayová má syna... To je, ale vraťme se k věštbě... Dozvím se o těhotenství příbuzné a pak o svatbě. Konečně brzy velká změna společenského postavení... Objeví se také jeden velmi bohatý stařec. Co ještě? Souboj.
Dejte si také pozor na malý skandál... Způsobený všemi těmi milostnými záležitostmi...
No tohle je dobré čtyři řádky
Tony a Julian na večeři. S nimi je to vždy zábavné a dnes večer jsem pronášela veliké řeči o politických právech žen až do dvou hodin ráno. Navíc jsem Julianovi vyprávěla o svých trampotách s Bastienem — to ulehčí — ostatně on nic neslyšel, takže to přece není tak závažné...