❦
Neděle 28. ledna 1883
Dimanche 28 janvier 1883
Co ještě? Vždyť je to právě dvanáct hodin, co jsem si naposledy stěžovala... Jsem velmi rozčílená kvůli Bastienovi. A myslím, že jeho idiot bratr na tom nese trochu viny... Asi všude říkal o mně mnoho dobrého, opakovali pak, že se Bastien-Lepage zbláznil do slečny Bashkirtseffové — ale který z obou Bastienů.
Quoi encore ? Mais il y a juste douze heures que je ne me suis plainte... Je suis bien fâchée à cause de Bastien. Et je pense que son idiot de frère est un peu cause... Il aura dit partout beaucoup de bien de moi, on aura répété que Bastien-Lepage est toqué de Mlle Bashkirtseff lequel des deux Bastien.
Mezitím mi přirozeně přisoudili toho pravého — a je to. No to jsem dopadla.
En attendant on m’a attribué le vrai naturellement et voilà. Et me voilà bien.
Ale vždyť je to nesnesitelné! Ale mám toho dost. Ale už to nechci!!!!
Mais enfin, c’est insupportable ! Mais j’en ai assez. Mais je ne veux plus !!!!
Musím teď psát třikrát denně... A trochu mě bolí hlava — a aby mě to potkalo, musím být opravdu otrávená, Bože můj.
Il faut que j’écrive trois fois par jour à présent... Et j’ai un peu mal à la tête et pour que ça m’arrive il faut que je sois bien embêtée ô mon Dieu.
Bailleulová přichází na večeři a vypravuje toto. Že ženy, které zuří, že nebyly pozvány, a kdosi velmi zlý z ruské kolonie po nás jdou na život a na smrt. Nechali už napsat, nebo teprve nechají napsat novinové články proti nám... A pak, že včera v sobotu, náš den, se k nám měl někdo přijít udělat skandál. Kdo? Tak mi napsala. To vše je nesmyslné.
La Bailleul vient dîner et raconte ceci. Que des femmes furieuses de ne pas avoir été invitées et quelqu’un de très méchant dans la colonie russe, nous en veut à mort. On a fait ou l’on va faire faire des articles de journaux contre nous... Et puis que hier, samedi, notre jour, on devait venir chez nous faire un scandale. Qui on ? Alors elle m’a écrit. C’est inepte tout ça.
„Ale drahá hraběnko,“ říkám jí, „to se mi zdá velmi podivné — že by ‚Gil Blas‘ uveřejnil nějakou malou hanebnost, to by ještě ušlo, útočí na nebe i zem, ale to, co říkáte, je naprosto udivující... Kdo? A z jakého důvodu?“
- Mais chère Comtesse, lui dis-je, ça me paraît bien extraordinaire que « Le Gil Blas » publie quelque petite infamie, passe encore, il attaque le ciel et la terre, mais ce que vous dites est tout à fait étonnant... Qui on ? Et à quel propos ?
„Ale paní Mackayová, která je tak zlá... Víte přece...“
- Mais Mme Mackay qui est si méchante... Vous savez bien...
„Ale nemám o tom ani potuchy... Neznám ji, my ji neznáme, není mezi námi nic společného; Bastien k nám chodil, ale Carolus také, Saint-Marceaux, Wenecker, Caillas, Robert-Fleury, spousta dalších...“
- Mais je ne m’en fais pas la moindre idée... Je ne la connais pas, nous ne la connaissons pas, il n’y a rien de commun entre nous; Bastien est venu chez nous, mais Carolus aussi, mais Saint Marceaux, mais Wenecker, Caillas, Robert-Fleury, un tas d’autres...
Když mě tedy viděla, jak to beru:
Alors me voyant prendre ça comme ça:
„Inu, říkám vám to, protože se říkalo, že vás obdivuje a chtěl by si vás vzít; co já vím...“
— Enfin je vous dis ça, parce qu’on a dit qu’il vous admirait, voulait vous épouser; est-ce que je sais...
„Vzít si mě! Tak to si může nechat zajít chuť.“
— M’épouser ! Eh bien il peut se fouiller.
„Ona si to namluvila, a tak, chápete...“
— Elle s’est imaginée ça et alors vous comprenez...
„To je naprosto udivující.“
— C’est tout à fait étonnant.
Co říkáte? Říkám, že mám posedlost klevetami a že bych udělala dobře, kdybych se jí zbavila.
Qu’en dites-vous ? Je dis que j’ai la manie du potin et que je ferais bien de m’en défaire.
Dnes večer jdeme ke Kanchinovým — přišly třikrát, přijímají v neděli večer, jsou to slušné Rusky a já činím tu oběť a vycházím... Rue Murillo 11; naštěstí se netančí, ale hovoří se a pak, zatímco jsou všichni kolem čajového stolku, jedna dáma zpívá.
Nous allons ce soir chez les Kanchine, elles sont venues trois fois, elles reçoivent le dimanche soir, ce sont des Russes bien et je fais ce sacrifice de sortir... 11 rue Murillo, on ne danse pas heureusement, mais on cause et puis pendant que tout le monde est autour de la table à thé, une dame chante.
Paní Kanchinová mě hned představí Molinarimu a Texierovi — dvěma slavným starcům — a svěří mi je jako ženě vynikajícího ducha, která se ve společnosti těchto dvou duchů bude bavit. Ta žena vynikajícího ducha ví jen matně, že Molinari píše; co se týče Texiera... o tom vůbec nic nevím. To zde mohu přiznat. Hluk rozhovorů byl takový, že jsem vůbec netrpěla — víte, že uprostřed hluku slyším dokonale... Musela jsem vynaložit jisté úsilí, přiznávám, abych neříkala hlouposti, protože nevím nic, nic, nic o svých dvou starcích, ale vybruslila jsem z toho a pomohla mi marnivost: celý salon viděl, jak vedu vážnou rozmluvu s význačnými muži.
Mme Kanchine me présente aussitôt Molinari et Texier, deux vieillards célèbres et me les confie comme à une femme supérieure, qui va s’amuser en la société de ces deux esprits. Cette femme supérieure sait bien vaguement que Molinari écrit, quant à Texier... j’en ignore absolument. Je peux bien avouer ça ici. Le bruit des conversations était tel que je n’ai pas souffert du tout, vous savez que j’entends parfaitement au milieu du bruit... Il m’a falu quelques efforts je l’avoue pour ne pas dire des bêtises ne connaissant rien, rien, rien de mes deux vieillards, mais je m’en suis tirée, aidée par la vanité de me voir regarder par tout ce salon, en conversation sérieuse avec des hommes distingués.
Byly tam paní Gaviniová, Randouinová a Linsingenová.
Mesdames Gavini, Randouin, Linsingen étaient là.