❦
Sobota 27. ledna 1883
Samedi 27 janvier 1883
Po měsíci tvrdohlavého úsilí už nemohu. Ta studie s Dinou nestojí za nic. Nestojí za nic, protože je pod úrovní toho, co jsem schopna udělat. Při pózování neprojevila žádnou zlou vůli. Ó ne, ale lhostejnost — a bojovat s ní je k zoufání...
Après un mois d’obstination je n’en peux plus. Cette étude avec Dina ne vaut rien. Ne vaut rien parce que c’est au dessous de ce que je puis faire. Elle n’a pas mis de mauvaise volonté dans la pose. Oh ! non mais de la nonchalance et lutter contre ça est désespérant...
Mám už tak dost práce s bojem proti vlastní neschopnosti a nevědomosti — koneckonců, když člověk udělal vše, co může, a stejně je to špatné... Nevadí — ale udělat něco průměrného a vědět, že na víc mám, a ono to tam není, a to vinou někoho jiného... To teprve člověka dohání k nejvyššímu vzteku!... Perrettin džbánek s mlékem...1 A je rozbitý — puká to v záchvat pláče.
J’ai bien assez d’avoir à battre contre mon incapacité et mon ignorance, enfin quand on a fait tout ce qu’on peut et que c’est mauvais... Ça ne fait rien, mais faire médiocre et avoir conscience qu’on est capable de mieux et que ça n’y est pas et c’est par la faute d’une autre... Là est la rage suprême ! ... Le pot au lait de Perrette,... Le voilà brisé, ça se fend en une crise de larmes.
Vezmu si model a namaluji to znovu za týden, vsadím se s vámi... Ale o to teď ještě nejde —
Je prendrai un modèle et je le referai en une semaine, je vous en fais le pari... Enfin là n’est pas encore la question-
Marno bojovat — to je poslední slovo celého života...
inutile de lutter, voilà le fin mot de toute une vie...
Ať dělám cokoli, ať chci cokoli, ať doufám v cokoli... Nicota! Jestliže prozřetelnost — chceme-li — nebo osud, nebo slepý a krutý Bůh nahoře, obaluje toto hrůzné pronásledování veškerou logikou lidských událostí... Ale...
Quoique je fasse, quoique je veuille, quoique j’espère... Néant ! Si la providence si l’on veut, ou le sort, ou le Dieu aveugle et cruel de la haut, enveloppe cette atroce persécution de toute la logique des évènements humains... Mais...
Šla jsem ukázat malbu Tonymu — není špatná, ale dokážu to lépe.
J’ai été faire voir la peinture à Tony, ce n’est pas mal mais je puis faire mieux.
To jsem věděla — jenže mluví se mnou o mém Salonu a to mi dělá dobře. Bála jsem se o tom mluvit...
Je le savais seulement il me parle de mon Salon et cela me fait du bien. J’avais peur d’en parler...
Je tu hodně lidí — Rusové, kteří o nás mluvili špatně, přicházejí nyní, jako Kanchinovi...
Il y a beaucoup de monde, des Russes qui ont médit de nous viennent à présent, comme les Kanchine...
A dnes večer dostávám vzkaz od té staré potvory Bailleulové, jež mi tajemně píše, že mi musí sdělit něco naléhavého, ale že do té doby, než ji uvidím, mám být velmi opatrná, mít se velmi na pozoru... před
Et ce soir je reçois un mot de cette vieille drôlesse de Bailleul qui me dit mystérieusement qu’elle a à me communiquer quelque chose de presser, mais qu’en attendant de la voir je sois bien prudente, que je prenne bien garde... à
Zřejmě jde o Mackayovou, protože o ní už mluvila ve stejných výrazech — abych se měla na pozoru, že je velmi zlá... Co je to zase? Ach! Tohle tedy! Vždyť já už nebudu moci žít, jestli to tak půjde dál.
Evidemment il s’agit de la Mackay puisqu’elle m’en a déjà parlé dans les mêmes termes, que je prenne garde à moi, qu’elle est très méchante--- Qu’est-ce que c’est encore ? Ah ! Ça ! Mais je ne pourrai plus vivre si ça continue.
Ale to je šílenství! Sním snad? Bojím se jen jedné věci — že mě všechna ta bída a všechno to pronásledování nedoženou k nějakému nerozvážnému činu... Už dlouho jsem trpělivá a pořád doufám, že se to změní... ale rány jen houstnou... Hrozné neštěstí, hanebné pomluvy, sprosté malichernosti... Jedno za druhým a cítím, že to je začátek konce... mé trpělivosti... Pak bláznivé myšlenky... Co budu dělat nebo čím se stanu? Kdo ví... dohnaná do krajnosti... Když člověk pořád slyší, že kradl, může se ze vzteku zlodějem opravdu stát... Říká se o mně už ani nevím co — úplně všechno... Vzpomínáte si na strach a hrůzu, kterou ve mně vyvolával pohled na kurtizány... Obviňují mě ze špatného chování nebo kdo, já už nevím... A aby paní Mackayová měla takovéto obavy, musí mě považovat za schopnou vzít jí jejího malíře jako milence nebo jako manžela... Hlava se mi z toho točí...
Mais c’est insensé ! Est-ce que je rêve ? J’ai peur seulement d’une chose c’est que toutes ces misères et toutes ces persécutions ne me poussent à quelque coup de tête... Je patiente depuis longtemps espérant toujours que cela va changer... mais les coups redoublent... Horrible malheur, infâmes calomnies, infimes misères... Tout se suit et je sens que c’est le commencement de la fin... de ma patience... Alors des idées folles... Qu’est-ce que je vais faire ou devenir ? On ne sait pas... poussé à bout... A force de s’entendre dire qu’on a volé on peut devenir voleur de rage... On dit de moi je ne sais plus quoi, tout au monde... vous rappelez-vous la peur et l’horreur que me causaient l’aspect des cocottes... On m’accuse de me mal conduire ou qui, je ne sais plus... et pour que cette Mme Mackay ait de telles inquié-tudes il faut qu’elle me croit capable de lui prendre son peintre comme amant alors ou comme mari... Ma tête s’en va...
A teď, abych se vrátila k méně tragickým strastem... Bastien-Lepage se už nevrátí, nikdy; to je pochopitelné. Nemůže mi být ani užitečný pro Salon jako Breslau... Ale ta vychrtlá, tmavovlasá, neupravená, ač plná talentu Breslau nemohla vzbudit žárlivost u jeho staré polokurtizány... A já, která jsem měla plány... udělat si salon celebrit všeho druhu, ten Bastien-Lepage konečně... Co může být přirozenějšího — má milenku, jež je žárlivá a bojí se mě... Je to jednoduché, ale výsledek... ať se stane cokoli, je tento: pronásleduje mě neúprosná smůla.
Maintenant pour en revenir à des misères moins tragiques... Bastien-Lepage ne reviendra plus, jamais; cela se comprend. Il ne pourra même pas m’être utile pour le Salon comme à Breslau... Mais la maigre brune et sale quoique remplie de talent Breslau ne pouvait inspirer de jalousie à sa vieille demi-cocotte... Et moi qui avais des projets... nous faire un salon de célébrités de tous genres, ce Bastien-Lepage enfin... Quoi de plus naturel, il a une maîtresse qui est jalouse et qui a peur de moi... C’est tout simple mais le résultat... est quoiqu’il advienne ceci: je suis poursuivie par un inexorable guignon.
Pak myšlenky... Snad se to dá zažehnat... modlitbami... Věřím jen svým vlastním — placené mše nejsou účinné... Přesto poslyšte — jsou tři ženy, jež se každý večer a každé ráno z hloubi srdce modlí za mne: máma, teta a Dina — všechny tři by byly ochotny vzít na sebe všechny mé smutky; máma a teta by děkovaly Bohu od rána do večera, kdyby je ráčil místo mne učinit hluchými a slepými... Dina snad také... Je tak hodná... Máma nevynechá v kostele jedinou mši — jsou-li tři bohoslužby týdně, jde na všechny tři; já, příliš zaneprázdněna prací, mohu do kostela jen zřídka — jednu neděli za měsíc, a to ještě ne vždy — ale máma mě zastupuje a modlí se za mě, a protože ji vidí skoro vždy bez mne, říkají, že nikdy nechodím do kostela, že jsem taková umělkyně — a odtud už je jen krok k tomu říkat: nihilistka, kouřící dýmku, opíjející se atd... To vše k sobě patří...
Alors des idées... Peut-être que ça se conjure... des prières... je ne crois qu’aux miennes, les messes payées ne sont pas efficaces... Tenez pourtant, il y a trois femmes qui tous les soirs et tous les matins prient du fond du cœur pour moi: maman, ma tante et Dina seraient toutes les trois prêtes à prendre pour elles toutes mes tristesses, maman et ma tante remercieraient Dieu du matin jusqu’au soir s’il voulait bien les rendre sourdes et aveugles à ma place... Dina aussi peut-être... Elle est si bonne... Maman ne laisse pas passer une messe à l’église, lorsqu’il y a trois services par semaine, elle va aux trois, très occupée à travailler je ne peux aller à l’église que rarement, un dimanche par mois et encore, mais maman me remplace et prie pour moi et la voyant presque toujours sans moi on dit que je ne vais même jamais à l’église, que je suis si artiste et de là à dire nihiliste, fumant la pipe, se grisant etc... Tout ça se tient...
Vidíte, jak mi modlitby mé zbožné rodiny prospívají...
Vous voyez que les prières de ma pieuse famille me profitent...
A toto celkem2.
Et ceci in tutto.
A závěr?? Lehnout si a zemřít?... Hanebnosti by mě pronásledovaly i na onom světě... Tak bojovat? Ale ovšem... Hořce lituji, že musím na tomto světě hrát tuto roli — ale nevybrala jsem si ji... Přesto se snažit žít... Snad se nepřátelští duchové unaví...
Et la conclusion ?? Se coucher et mourir ?... Il m’arriverait encore des infamies dans l’autre monde... Alors lutter ? Mais oui... Je déplore amèrement d’avoir à jouer ici bas ce rôle mais je ne l’ai pas choisi... Tâcher de vivre tout de même... Peut-être les esprits contraires se lasseront-ils...
Ostatně jestli se stanu... Zabiji se... Neznámo smrti raději než věčné ticho...
Du reste si je deviens... Je me tuerai... L’inconnu de la mort plutôt que l’éternel silence...
To všechno není možné! To nejsem já! Sním! Probudím se z té hrozné noční můry!
Tout ça n’est pas possible ! Ce n’est pas moi ! Je rêve ! Je vais me réveiller de cet effroyable cauchemar !
A mezitím a navzdory velkým frázím se život odvíjí, dny se řadí za sebou, maličkosti, jimiž hlupáci prý pohrdají a které tvoří život, jdou jedna za druhou; a vše mě mučí... A přesto se moje mládí bouří proti veškeré té bídě, křičí o nespravedlnosti, chce svůj podíl rozkoší a štěstí. Je možné, Bože můj, abych byla odsouzena!
Et en attendant et malgré les grandes phrases, la vie se déroule, les jours se suivent, les petites choses que les idiots disent de mépriser et qui font la vie, se suivent; et tout me torture... Et malgré tout ma jeunesse se révolte contre toutes ces misères, elle crie à l’injustice, elle veut sa part de jouissances et de bonheur. Est-il possible mon Dieu que je sois condamnée !
Proč tolik strašných a nespravedlivých věcí! Jestli je to Bůh... Proč nás nenechat věřit, že je hrozný a bez slitování? A ať říkám cokoli — mých dvacet let, jež doufají dosud, zamilovávají se do každého zdánlivého úsměvu osudu, ženou se za štěstím... A tahle spleť zklamání a strastí by se táhla až do smrti!?!
Pourquoi tant de choses affreuses et injustes ! Si c’est Dieu... Pourquoi ne pas nous laisser croire qu’il est terrible et sans pitié Et quoique je dise mes vingt ans espérant encore s’amourachant à tous les semblants de sourires du sort, courant après le bonheur... Et ce tissu de déboirs et de misères irait toujours jusqu’à la mort !?!
Ostatně — vše se může změnit, vše se může napravit, možná budu šťastná, milovaná, slavná... Ale je tu ta strašná věc... Tato černá, hrozná, neodvolatelná událost, toto věčné neštěstí... To tu je, a je to navždy.
Enfin, tout peut changer, tout peut se refaire, je serai peut-être heureuse, aimée, célèbre... Mais il y a cette chose terrible... Cet évènement noir, effroyable, irrévocable, ce malheur éternel... Cela est et c’est pour toujours.
I kdybych se stala nejslavnější, nejzáviděnější, nejzbožňovanější, pořád to tu bude, aby mi kalilo všechny radosti, otrávilo všechna vítězství...
Je deviendrais la plus célèbre, la plus enviée, la plus adorée que ce sera toujours là pour me ternir toutes les joies, pour empoisonner tous les triomphes...
Pokud nějaká budu mít... Pak jedna z těch otázek, vedle nichž se Dantovo peklo zdá celé růžové a voňavé: A jestli nemám nic?...
Si j’en ai... Alors une de ces questions qui font paraître l’enfer du Dante tout rose et parfumé: Et si je n’ai rien ?...
Bastien-Lepage je největší z moderních malířů; Cazin ztvárňuje přírodu ve svých krajinách — a v žádném muzeu jsem neviděla krajináře, který by se mu vyrovnal: přenese vás do noci, přiměje vás dýchat mořský vzduch v tom malinkém obraze modré noci s loďkou, jež se černě rýsuje. Přinutí vás cítit vůni sena po bouřkovém dešti, nechá vás snít nad svou hvězdnatou oblohou a domkem s osvětleným oknem... Je to kouzelník, tvůrce, úžasný umělec. Bastien-Lepage je pro živé bytosti tím, čím je Cazin pro postavu, nebe, déšť, vítr... Ty postavy žijí v nejúplnějším, nejabsolutnějším smyslu.
Bastien-Lepage est le plus grand des modernes, Cazin rend la nature dans ses paysages et dans aucun musée je n’ai vu de paysagiste comparable à lui, il vous transporte dans la nuit, il vous fait respirer l’air de la mer dans ce tout petit tableau de nuit bleue avec une barque se détachant en noir. Il fait sentir l’odeur du foin après une pluie d’orage, ils vous rend rêveur devant son ciel tout étoilé, et la petite maison à la fenêtre éclairée... c’est un magicien, un créateur, un merveilleux artiste. Bastien-Lepage est pour les êtres vivants ce que Cazin est pour la figure, le ciel, la pluie, le vent... Ces figures vivent dans le sens le plus complet, le plus absolu.
To již není talent. Namaloval vlastní portrét, jenž je neobyčejný svou pravdivostí — vymaloval i svou duši, z jeho tváře lze vyčíst jeho génia... Chápete, co vznešeného je v tomto dvojím zobrazení... Je to zrcadlo odrážející obraz odražený jiným zrcadlem. Je to jako Saint-Marceauxova socha — hloubka, intenzita... Zkrátka to žije! To žije — chápete? — a ty bytosti, jež žijí, jsou vybrány a jako vysvětleny, osvětleny ve svém nejvnitřnějším bytí tímto velkým umělcem. Cazin, Bastien-Lepage, Saint-Marceaux.
Ce n’est plus du talent. Il a fait son propre portrait qui est extraordinaire de vérité, il s’est peint au moral, on lit son génie sur sa figure... Comprenez-vous tout ce qu’il y a de sublime dans cette double reproduction... C’est une glace qui reflète l’image reflétée par une autre glace. C’est comme la sculpture de Saint Marceaux, c’est d’une profondeur, d’une intensité... Cela vit enfin ! Cela vit. comprenez-vous et ces êtres qui vivent sont choisis et comme expliqués, éclairés dans leur être intime par ce grand artiste. Cazin, Bastien-Lepage, Saint Marceaux.
Hle — vznešená trojice, tři úžasní géniové, kteří ozařují naši uměleckou epochu.
Voilà la sublime trinité, les trois merveilleux génies qui rayonnent sur notre époque artistique.
A pomyslet, že jsem měla naději mít jednoho z nich za přítele a že jsem ho ztratila... Pokud jde o Saint-Marceaua, to...
Et dire que j’ai eu l’espoir d’avoir un d’eux pour ami et que je l’ai perdu... Pour Saint Marceaux cela...
Poznámky
Odkaz na bajku La Fontaina „La Laitière et le Pot au Lait“ (Mlékařka a hrnec mléka), v níž Perrette cestou s hrncem mléka sní o budoucím bohatství, pak však klopýtne a hrnec rozbije. ↩
Pozn. překl.: V originále italsky: „in tutto“. ↩