Pátek 26. ledna 1883

Zlověstné sny...
Bože můj — nechci si stěžovat a je mi dokonce stydno žít tak, jak žiji, když tolik bytostí trpí tisíckrát více. Ti, kdo jsou chromí a chudí a nuceni pracovat.
Ano, je to pravda z praktického, rozumného, uvážlivého hlediska — jsou mnohem více k politování... Ale snad je v mém případě něco krutějšího, co se zdá strašlivějším... Ale to je nemožné, to nejsem já!!! Tohle se nikomu nestává.
Vidět bytost mladou, skvělou... Ten lékař se nikdy neodvážil vyslovit to slovo... Říkal: „špatně slyšet, muž, který špatně slyšel.“ „Když člověk neslyší“ atd.
Oh! Ano, to musí ovlivňovat i malbu! Ale proč! Ale co jsem udělala? Jistě, nejsem spravedlivá — mám velký majetek, jsem rozmazlená, nedávám dost chudým. Zatímco tolik lidí umírá hladem, jsem u stolu vybíravá a rozmarná... zkrátka se dopouštím té nespravedlnosti, že utratím za šaty tolik, za co by se rodina najedla šest měsíců...
Ale všichni dělají jako já! Tím to ale není o nic lepší. Ano, vím, ale není nikdo, kdo by si dělal výčitky jen za to, že žije podle prostředí, do něhož ho vrhla náhoda narození. Mohla jsem... A pak, co bych mohla... Rodina mě živí, obléká, dává mi střechu nad hlavou — ale nevěřím, že by mi dovolila ji připravit o vše... Bylo by to... Konečně...
Ach! Bída!
napříč stránkou
Dnes večer jdeme do Opery s Gaviniovými, Villeneuve-Bonapartem, Nervem, Saint-Amandem, Lahirlem atd. Lóže Rothschildů.