Úterý 23. ledna 1883

Proto jsem se včera na posteli vrhla na kolena, abych prosila o zázrak!
Pan Clemenceau pronesl obrovský projev o volitelnosti soudců... Je to neobyčejně přesné, sevřené jako Holbein; člověk skoro stěží stačí sledovat tu obdivuhodnou dialektiku... a upřímně řečeno, jsem eklektická a nemohu obdivovat jen určitý druh výmluvnosti... Bez šířky záběru, bez génia Toho Druhého má čím vzbudit obdiv a vynahradit to jinými stránkami... Jistě méně strhujícími...
Ale přece je to někdo — někdo velmi silný ve své logice, zuřivé, bezvadné, neúprosné, metafyzické... Ano, ale vášnivé.
Srovnávat s šíří záběru a vznešenou bezprostředností Toho Druhého je zbytečné. Ten malý matematický pán, zuřivý a chladně nervózní, je přece jen jediný po Onom, jehož pružný a všestranný génius měl půvab umělce a vědomosti státníka...