❦
Pondělí 15. ledna 1883
Lundi 15 janvier 1883
Paní Gaviniová přijde na snídani a protože vždy říká pravdu bez obalu — zvláště s ohledem na naši situaci — s jistým potěšením ji slyším, jak říká, že soaré bylo skvělé, že se nemluví o ničem jiném, že večeře byla skvělá, kotilion rozkošný atd. Zvlášť jsme objednali doplňky s našimi monogramy atd.
Mme Gavini vient à déjeuner et comme elle dit toujours les vérités crues, surtout au point ou nous en sommes, j’ai quelque plaisir à l’entendre dire que la soirée a été superbe, que l’on ne parle que de cela, que le souper a été superbe, le cotillon ravissant etc. On avait commandé des accessoires exprès, à nos chiffres etc.
Přidejte k tomu příběh s odvolávacími dopisy — a je to událost dne; dopisy neuškodily, pokud jde o rozruch.
Joignez à cela l’histoire des lettres de contre-ordre, et c’est l’évènement du jour, les lettres n’ont pas nui si l’on tient au tapage.
Každopádně mi to věci s Bastienem ani s ostatními novinami nespraví.
Enfin, cela n’arrange pas mes affaires avec Bastien et les autres journaux
Pomyslím-li, že jsem ještě poslala poznámky do „Gazette diplomatique“, které vyjdou zítra... Nejradši bych se propadla... Článek ve „Figaru“ je velmi, velmi laskavý a byl by rozkošný nebýt všech těch jmen... Působí to reklamou, vychloubáním cizáků; jsou lidé, kterým to brání přijít... Konečně... Když mi neubližují druzí, ubližuji si sama...
Quand je pense que j’ai encore envoyé des notes à « La Gazette diplomatique » et qui vont paraître demain... Je me voudrais au diable... L’article du « Figaro » est très, très aimable et ce serait charmant s’il n’y avait tous ces noms cités... Cela donne l’air réclame, rastaquouère, il y a des gens que cela empêche de venir... Enfin... Quand ce n’est pas les autres, c’est moi qui me fais des misères...
Prý se o mně už rok a půl nebo dva roky říkají bláznivé věci... Proč???
Il paraît que depuis dix-huit mois ou deux ans, on dit de moi des choses folles... Pourquoi ???
To naplňuje strnulostí, vztekem a zoufalstvím.
Cela remplit de stupeur, de rage et de désespoir.
Dnes večer jsem se chystala sejít dolů v županu a Rosalie mě nutila obléci se:
Ce soir j’allais descendre en peignoir et Rosalie tout en me forçant à m’habiller:
„Takhle se přece k večeři nechodí...“
— Il ne faut pas se montrer à dîner comme ça...
„Ale je tam jen Michka!“
— Mais il n’y a que Michka !
„Na tom nesejde, ať je tam kdokoli, dělá to špatný dojem, zvlášť když se o vás povídají věci, že by člověk skočil z pátého patra, a ještě se přidává... No tak, no tak, oblékneme se.“
— C’est égal, n’importe qui, ça fait un vilain effet surtout qu’on dit des choses à se jeter d’un cinquième, et en ajoute... Allons, allons habillons-nous.
A dnes ráno v souvislosti se Soutzem zase řekla, že ať tak či onak — před tímhle Soutzem nikdy nebylo tolik klevet jako teď, a ta špatná pověst a vše s tím...
Et ce matin à propos de Soutzo, elle a encore dit que c’est égal, avant ce Soutzo il n’y a jamais eu tous les potins qu’il y a à présent, et la mauvaise réputation et tout...
To je přece kolosální, přiznejte to!! Co jsem za dva roky udělala? To přece není možné, aby si lidé takhle vymýšleli! Jsem snad šílená, nebo je to nějaká záměrná hanebnost? Ale Bože můj, co mám dělat? Braň mě, Ty, který jsi dobrý, který jsi spravedlivý, který jsi velký.
C’est tout de même colossal avouez-le !! Qu’est-ce que j’ai fait depuis deux ans ? Voyons, c’est impossible qu’on invente comme ça ! Est-ce que je suis folle, ou est-ce quelque infamie voulue ? Mais mon Dieu que dois-je faire ? Défendez-moi, vous qui êtes bon, qui êtes juste, qui être grand.