Neděle 14. ledna 1883

Vyšlo množství článků o našem večírku a zejména jeden, který umělecké uspořádání večera připisuje Bastienovi-Lepageovi. Vypadá to, jako bych vydávala Émila za toho pravého a chlubila se... To je tak nesnesitelné, že hned píši architektovi a obviňuji ho, že poskytl novinám nepravdivé informace. Článek uváděl, že pan Bashkirtseff je bývalý gubernátor poltavské gubernie — toho se chytím a píši toto:
Opsaný dopisLettre de Marie à Emile Bastien-Lepage, janvier 1883
Poslyšte, to vy jste podal informace „Voltairu“. Můj otec nebyl odvolán z funkce, Bastien-Lepage nic nezdobil atd. Koneckonců kdo by bez vás věděl, že jste pověsil tři záclony společně s mou sestřenicí? Jestli jste to nebyl vy, odpouštím vám.
Tady je jeho odpověď v žalostné francouzštině — chudák architekt.
A toto je moje.
Jsem ráda, že jsem toto vysvětlení vyprovokovala; nenapravitelné hlouposti lze napravit jedině upřímností. A to také děláme... Není to poprvé, co nás napadají s větší či menší vehemencí, protože jak nyní vidím, zloba se obrací proti nám. Pokud vy na tom trapném dnešním článku nemáte vinu — a po zralé úvaze tomu věřím — nechci zase já, ale opravdu za nic na světě, aby padl byť jen stín podezření, že jsme se chvástali organizací nebo imaginárními dekoracemi. Dobře cítíte, jak by tato role byla nesnesitelná, směšná, a jak by mě odpuzovalo vypadat tak, že pošetile vytahuji na odiv známá jména. Záměr postavit nás vůči sobě navzájem do trapného postavení je zřejmý. A co je nejsmutnější — podařilo se to.
Ať si člověk říká sebevíc, že je to vysvětlené, stejně zůstane mráček, a je to k vzteku, pomyslí-li člověk, jakou radost to dělá těm, kdo to chtěli.
Pokud jde o vás — abyste byl dobře přijímán, a myslím, že i jinde — vůbec nepotřebujete, aby vás zaměňovali s vaším bratrem.
Nemohu vám ani říci, jak se mě tyto bídné proradnosti dotýkají. na okraji Koneckonců — šílený nebo zlý — tyhle historky mě ubíjejí. A zatímco jsem mu včera říkala, ať se už nevrací, ptala jsem se ho, proč o mně mluví špatně: „jestli jsem si vás nechtěla vzít, není to dostatečný důvod, nelze zasypávat hanebnostmi dívku, která nestála o vás, říci.“
Nikdy o tom více nemluvme, ale vězte oba, že já i moji blízcí vás budeme vždy rádi počítat mezi své nejlepší přátele.
Tedy ve středu v jedenáct hodin, jak je domluveno.
S přátelskými pozdravy.
Marie Bashkirtseffová
To vše mě nesmírně rozrušuje. To mu zabránilo přijít v pátek a to přetíná naše rodící se přátelství s pravým Bastienem. Přátelství... Za těmi články nepodezírám zlou vůli — naopak, chtěli být milí... Ale to vytváří naprosto odporný stav věcí! Je to trapné, absurdní, otravné. Oh! a to nepočítám poznámky, které jsem měla tu hloupost poslat Étincelle, jež si je ode mne vyžádala, „aby ji utěšily, že nemohla přijít“. Myslíte, že Fitz-Jamesovy a Charettovy baví, když se s nimi dělá reklama... Jen tak...
Není mi zrovna do růžova... A ráda bych to vše napravila, ale Saint-Amand správně říká, že je příliš pozdě, že to není možné, že teď už je to venku... Villevieille mě přijde navštívit a já si stěžuji na novináře. A v šest hodin jdeme s mámou k vévodkyni, která nás přijme v posteli, a já ji svými nářky připravuji na zítřejší článek ve „Figaru“. Říká nám, že dámy, které nám měla přivést — paní de Vaufreland, de Villeneuve-Bargemont atd. — dostaly zprávu, že ona nepůjde a že žádný večírek není. Je mi to nesmírně nepříjemné.
na okraji
Alexis a Dusautoy přiběhnou večer sdělit, že to oni k nám Soutza poslali, aby se ospravedlnil, ale jsou přesvědčeni, že to byl on — avšak není za to zodpovědný, protože je šílený. Jeho sestry pověřily Alexise, aby tohoto špinavého individua vypravil z Paříže; je velmi kompromitující, ač hloupý a dokonce šílený. A že mě hrozně zkompromitoval a že mu musíme rozhodně zavřít dveře. Pokud jde o to — hotovo.