❦
Pondělí 1. ledna 1883
Lundi 1er janvier 1883
Gambetta1, nemocný nebo raněný již několik dní, právě zemřel.
Gambetta malade, ou blessé, depuis plusieurs jours, vient de mourir.
Nedokáži vylíčit, jak podivně tato smrt zapůsobila. Je nemožné tomu uvěřit. Tento muž byl natolik součástí života celé země, že si nic nelze bez něj představit. Triumfy, porážky, karikatury, obvinění, chvály, vtipy — bez něho nic neobstálo.
Je ne peux pas dire l’étrange effet produit par cette mort. Il est impossible d’y croire. Cet homme faisait tellement partie de la vie du pays entier que l’on ne s’imagine rien sans lui. Triomphes, défaites, caricatures, accusations, louanges, blagues rien ne se tenait debout sans lui.
Peut-être... Les journaux parlent de sa chute, il n’est jamais tombé. Son ministère ! Est-ce qu’on peut juger un ministère de six semaines. Quelle plaisanterie et quelle mauvaise foi ! On demande à un homme d’être fully en quarante jours avec la menace perpétuelle d’être renversé pour une question de soupières en caoutchouc à double détente.
Ale já jsem daleko od tohoto rozruchu — osamocená a otupělá tím ohavným malováním...
Mais je suis loin de cette agitation, isolée et abrutie par cette ignoble peinture...
Zemřel se sedmi lékaři — a jaké zájmy ho obklopovaly, jaká přání ho zachránit! K čemu se léčit, trápit, trpět. Smrt mě teď děsí, jako bych ji viděla.
Mort avec sept médecins et quels intérêts autour de lui, quels désirs de le sauver ! A quoi bon se soigner, se tourmenter, souffrir. La mort m’épouvante à présent comme si je la voyais.
Ano, zdá se mi, že to přijde... Brzy. Ach, jak se člověk cítí malý! A k čemu? Proč? Musí existovat něco za tím vším — tato prchavá existence nestačí, není úměrná našim myšlenkám a touhám. Existuje záhrobí — bez něj se tento život nedá vysvětlit a Bůh se jeví absurdní.
Oui, il me semble que cela va venir... Bientôt. Ah ! qu’on se sent petit ! Et à quoi bon ? Pourquoi ? Il doit y avoir quelque chose au delà, cette existence passagère n’est pas assez, n’est pas en proportion avec nos pensées et nos aspirations. Il y a l’au delà, sans quoi cette vie ne s’explique pas et Dieu semble absurde.
Život po smrti... Jsou chvíle, kdy ho člověk zahlédne, aniž ho chápe — a zděsí se.
La vie future... Il y a des moments où on l’entrevoit sans la comprendre et l’on est épouvanté.
Smutný Nový rok s princeznou, Alexisem a Dusautoyem — smrtelně smutným — který hraje nesrovnatelný Chopinův Smuteční pochod4. Onehdy jsem spadla na schodech, dnes ráno jsem málem upadla u vany — říká se, že to předznamenává konec... To by tedy věštkyně lhaly... Možná.
Triste jour de l’an avec la princesse, Alexis et Dusautoy triste à mourir et qui joue l’incomparable « Marche funèbre » de Chopin. L’autre jour je suis tombée dans l’escalier, ce matin j’ai failli tomber près de mon bain, on dit que cela présage la fin... Alors les tireuses de cartes auraient menti... Possible.
Jaká bídná, jaká bídná, jaká bídná existence.
Quelle misérable, quelle misérable, quelle misérable existence.
A k tomu ještě — jsem tak pomlouvána. A jak je to možné? Ach, nikdy již neuvěřím tomu, co mi o ostatních řeknou. Svět je hanebný.
Je suis si calomniée par dessus le marché. Et comment cela se fait-il ? Ah ! je ne croirai jamais ce qu’on me dira des autres. Le monde est infâme.
A co je strašné — vše, co si o mně kdo vymyslí, se bude vždycky zdát možné a věrohodné... Marně bych se snažila... A nevím, jak se to děje. Je tu hromada lidí, kteří se zabývají mnou, a jak to tak bývá, vždy přehánějí a vymýšlejí, aby jejich hovory byly zajímavější... Ach, někdy to dělám sama, když mluvím o ostatních... Zřídka — a od nynějška nikdy. Měla jsem sen, který si nepamatuji, ale který ve mně zanechal dojem prázdnoty, nicoty, chladu.
Et ce qui est atroce c’est que tout ce qu’on voudra inventer sur moi paraîtra toujours possible et croyable... J’aurai beau faire... Et je ne sais comment cela se fait. Il y a une masse de gens qui s’occupent de moi et comme cela se trouve toujours renchérissent et inventent pour rendre leurs conversations plus intéressantes... Oh ! quelquefois je fais cela moi-même en parlant des autres... Rarement et à présent plus jamais. J’ai fait un rêve que je ne me rappelle pas mais qui m’a laissé une impression de vide, de néant, de froid.
Napsala jsem Étincelle5, že bych letos ráda udělala portrét její dcery — loni jsem odjela do Nice, jak jsem musela — a ona mi odpovídá nejlaskavějším a nejsympatičtějším dopisem, že mi pošle Mimie 3. ledna. Kdybych ho udělala dobře a obraz s, měla bych vyhráno. Breslau dělá portrét slečny de Rodays, dcery ředitele „Figara“. A protože Étincelle píše do „Figara“ společenskou kroniku, měly bychom nejprve společenskou reklamu a potom by ho ukázala Wolffovi6.
J’ai écrit à Etincelle pour lui dire que cette année je ferais volontiers le portrait de sa fille, l’année dernière je suis partie pour Nice comme je devais le faire et elle me répond par la plus aimable et la plus sympathique des lettres qu’elle m’enverra Mimie le 3 janvier. Si je le faisais bien et un tableau avec ma fortune serait faite. Breslau fait le portrait de Mlle de Rodays, la fille de l’administrateur du « Figaro ». Etincelle étant la chroniqueuse du « Figaro », on aurait d’abord la réclame mondaine et ensuite elle le ferait voir à Wolff.
Poznámky
Léon Gambetta (1838–1882): republikánský vůdce národní obrany v letech 1870–71, předseda Sněmovny a v letech 1881–82 předseda vlády. Zemřel ve Ville-d’Avray 31. prosince 1882 ve čtyřiačtyřiceti letech; v listopadu ho upoutalo na lůžko zranění ruky z revolveru a zemřel na střevní onemocnění. ↩
Jeho ministerstvo: Gambettův „Velký kabinet“ vznikl 14. listopadu 1881 a padl 26. ledna 1882, poražen kvůli jeho návrhu na revizi ústavy. ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „fully“. ↩
Chopinův Smuteční pochod: třetí věta jeho Klavírní sonáty č. 2 b moll, op. 35. ↩
Étincelle: pseudonym Marie Biard de Peyronny, společenské kronikářky Figara (viz 19. března 1881). ↩
Albert Wolff (1835–1891): vlivný umělecký kritik Figara. ↩