Úterý 2. ledna 1883

Veškerý ten hluk a novinové články o Gambettově smrti stále ještě nestačí, aby člověk uvěřil, že je to pravda. Tato velká událost je příliš blízko — lze ji posoudit jen z jisté vzdálenosti. Zde je článek z „La Justice“, Clemenceauových novin, nepřátelských vůči Gambettovi — doporučuji vám ho. Hluboce mě dojal.
Dnes večer jsme měly mít na večeři několik hostů — a nepřijde nikdo. Vévodkyně de Fitz-James přišla poděkovat za květiny, které jsme jí poslaly — ta stará se papouškem mluví o Gambettovi a o restauraci, kterou by jeho smrt umožnila. To se nezdá pravděpodobné — ačkoli tato smrt je tak strašlivá rána, že já, cizinka, neznámá, ubohá, jsem jí zasažena až do hloubi bytosti... Doufám, že přátelé tohoto tak hloupě pomlouvaného muže mu připraví apoteózu hodnou jeho génia. Kdo po něm? Clemenceau se svou doktrinářskou, suchou a přesnou výřečností. Viděla jsem ho onehdy večer v Opeře a předevčírem u květináře Vaillanta — ten malý Clemenceau, ten doktor... A přitom jich bylo sedm...
Jak jsem nešťastná, že žiji v Paříži — a přitom stranou od všeho, co tvoří tu Paříž, již zbožňuji. Stále stranou! A přitom bych dala všechno na světě, abych mohla vřít s ostatními v té božské výhni.
A především den ze dne cítím, jak mé schopnosti upadají.
I blbci se stávají snesitelnými ve styku s jistými lidmi a v jistém prostředí — zatímco inteligentní lidé vynikají — já se stravuji v té nejtemnější intelektuální bídě...
Géry přišel vyprávět, že jeho syn byl právě vyznamenán sultánem.

Poznámky

La Justice: deník založený Georgesem Clemenceauem roku 1880, list radikálních republikánů. ↩
Clemenceau lékař: Georges Clemenceau (1841–1929) získal před vstupem do politiky lékařský titul. ↩