❦
Neděle 31. prosince 1882
Dimanche 31 décembre 1882
Je příliš tmavo na malování — jdeme do kostela, odtud ke Gaviniovým, kde nacházíme Géryho. Gérymu, jemuž jsme daly stříbrný džbán na památku Mise-Brun a který poslal ohromnou bonboniéru, stejně jako pan de Morgan. Saint-Amand daroval svůj zarámovaný portrét — a myslím, že to je vše. Půl roku jsme o sobě nedaly vědět — s tím stěhováním člověk ani neví, zda ještě existujeme v této Paříži.
Il fait trop sombre pour peindre, nous allons à l’église, de là chez les Gavini ou nous trouvons Géry. Géry auquel nous avons donné une cruche en argent en souvenir de Misé-Brun et qui a envoyé une très grosse boîte de bonbons ainsi que M. de Morgan. Saint Amand a donné son portrait encadré et puis je crois que c’est tout. Voilà six mois que nous n’avons donné signe de vie, avec ce déménagement on ne sait seulement pas si nous existons encore dans ce Paris.
A pak jdeme znovu na výstavu v rue de Sèze. Bastien, Saint-Marceaux a Cazin. Je to poprvé, co vidím Cazinovu1 malbu — a jsem uchvácena: je to poezie — ale Bastienův večer ve vesnici nezaostává v ničem za tímto básníkem z povolání jménem Cazin, a přitom Bastien byl tak často cejchován nálepkou „prvotřídní technický vykonavatel“.
Et puis nous allons revoir l’exposition de la rue de Sèze. Bastien, Saint Marceaux et Cazin. C’est pour la première fois que je vois de la peinture de Cazin et je suis conquise, c’est de la poésie mais le soir au village de Bastien ne le cède en rien à ce poète de profession appelé Cazin, et notez que Bastien a été souvent flétri du titre d’exécutant de 1 er ordre.
Tam trávím drahocennou hodinu — to je požitek. Slečna de Villevieille, která mě včera přišla navštívit, má pravdu: nikdo nikdy nesochal tak jako Saint-Marceaux. Slova tak často užívaná a banální — to žije — jsou tu absolutní pravdou. A kromě této mistrovské kvality, která sama stačí, aby byl umělec šťasten, je tu hloubka myšlenky, intenzita citu, jakési nevysvětlitelné tajemno — to, co nečiní ze Saint-Marceaua člověka obrovského talentu, ale co z něj dělá umělce génia.
Là je passe une heure précieuse, voilà des jouissances. Mlle de Villevieille qui est venue me voir hier a raison, on n’a jamais fait de la sculpture comme Saint Marceaux. Les mots si souvent employés et devenus banaux: c’est vivant sont là d’une vérité absolue. Et en outre de cette qualité maîtresse, et qui suffit pour rendre heureux un artiste, il y a là une profondeur de pensée, une intensité de sentiment, un je ne sais quoi de mystérieux qui ne fait pas de Saint Marceaux un homme d’un immense talent, mais qui en font un artiste de génie.
Jenže je ještě mladý a žije — proto vypadám, jako bych přeháněla. V některých chvílích bych ho stavěla nad Bastiena.
Seulement il est jeune encore et il est vivant, voilà pourquoi j’ai l’air d’exagérer. Par moments je le placerais au dessus de Bastien.
Je to teď utkvělá představa — potřebuji obraz od jednoho a sochu od druhého. Loňský kluk, nazvaný Pas mèche2.
C’est une idée fixe à présent, il me faut un tableau de l’un et une statue de l’autre. Le gamin de l’année dernière, intitulé « Pas mèche ».
Ach! K tomu bych potřebovala dvacet tisíc franků. Myslím, že kdybych je měla, pořád bych před nimi klečela — chtěla bych spát u nohou obrazu a usínat a probouzet se s tím před očima. Prošly jsme se pěšky, podívat se na boudy, a kněz večeří u nás. Včera tu byli Engelhardtovi, princezna a Alexis, kteří shledávají, že jsem velmi zkrásněla.
Ah ! il me faudrait pour cela vingt mille francs. Il me semble que je resterais tout le temps à genoux devant ces objets si je les avais, je voudrais dormir au pied du tableau et m’endormir et m’éveiller avec ça devant les yeux. Nous avons fait un tour à pied, voir des baraques et le prêtre dîne ici. Hier il y avait les Engelhardt, la princesse et Alexis qui me trouvent très embellie.
Poznámky
Jean-Charles Cazin (1841–1901): francouzský malíř atmosférických krajin a figurálních výjevů. ↩
Pozn. překl.: Doslova „žádný knot“, hovorově „nic z toho“; viz záznam ze 14. prosince. ↩