❦
Pátek 17. listopadu 1882
Vendredi 17 novembre 1882
Tedy od nynějška budu méně než kdokoli, neúplná, mrzačka... Budu potřebovat shovívavost a tichou spoluúčast svých blízkých, ohleduplnost cizích. Nezávislost, svoboda – to vše je pryč.
Ainsi je vais désormais être moins que n’importe qui, incomplète, infirme... J’aurai besoin de la complaisance et de la complicité des miens, de la délicatesse des étrangers. L’indépendance, la liberté tout cela est fini.
Já, tak hrdá – budu se muset každou chvíli červenat a nedůvěřovat sama sobě. Píši to, abych si to vryla do vědomí, ale ještě tomu nevěřím. Je to tak hrozné, ale ještě si to neuvědomuji – je to tak kruté, tak neuvěřitelné...
Moi si fière, il me faudra rougir et me défier de moi à chaque instant. J’écris ceci pour m’en pénétrer mais je n’y crois pas encore. C’est tellement horrible, mais je ne me rends pas encore compte, c’est si cruel, si incroyable...
Pohled na svou svěží, růžovou tvář v zrcadle mě naplňuje lítostí... Ano, všichni to vědí nebo se to dozvědí – všichni ti, kteří již byli tak šťastní, když mě mohli pomlouvat... Je hluchá...
La vue de ma figure fraîche et rose dans une glace me remplit de pitié... Oui, tout le monde le sait ou va le savoir, tous ceux qui étaient déjà si heureux de me décrier... Elle est sourde...
Ale Bože můj, proč najednou tahle hrozná, strašná, děsivá věc? Proč ne zlomená noha, nebo zub, nebo cokoli. Proč tohle?
Mais Mon Dieu pourquoi tout à coup cette chose épouvantable, affreuse, atroce ? Pourquoi pas une jambe cassée, ou une dent ou même est-ce que je sais. Pourquoi cela ?
Ještě tomu nevěřím.
Je n’y crois pas encore.
Byli jsme u Gaviniových – stále tytéž projevy přátelství, tytéž rozhovory, v Paříži se člověk nudí k smrti, nikdo tu není atd. Za šest týdnů se budou všichni výborně bavit a příští rok v listopadu bude ona zase říkat, že je to pohroma, že letos nikdo není k vidění atd. – až se salóny opět otevřou.
Nous avons été chez les Gavini, toujours mêmes amitiés, mêmes conversations, on meurt d’ennui à Paris, il n’y a personne etc. Dans six semaines on s’amusera beaucoup et l’année prochaine en novembre elle va de nouveau dire, que c’est une calamité, que cette année on ne voit personne etc., jusqu’à ce que les salons se rouvriront de nouveau.
Viděla jsem i Juliana, ale ne dlouho – měl přesto čas mluvit o velkém bonapartistovi1 a já se ho zeptala, co bere měsíčně za udržování tohoto plamene v mém srdci.
J’ai aussi vu Julian mais pas longtemps, il a eu pourtant le temps de parler du grand bonapartiste et je lui ai demandé ce qu’il reçoit par mois pour entretenir cette flamme dans mon cœur.
Poznámky
„Velký bonapartista“: Paul de Cassagnac (1842–1904). ↩