❦
Úterý 11. dubna 1882
Zdála se mi moje florentská matka1 v slzách — a já ji utěšovala.Mardi 11 avril 1882 J’ai rêvé de ma mère florentine en larmes et je la consolais.
Tatínek konečně odjel — šly jsme ho všechny doprovodit až do Monaka — vracíme se vozem po nové cestě. Nebyl vlak — a nechtěla jsem vstoupit do sálu a vidět Larderela.
Papa est enfin parti, nous toutes et ses sœurs sommes allées le reconduire jusqu’à Monaco, nous en revenons en voiture par la nouvelle route. Il n’y avait pas de train et je ne voulais pas entrer dans la salle et voir Larderel.
Cestou se mě paní Hélène vyptává na Antonelliho — a já, pobouřená jejím potutelným výrazem, jsem se dala do křiku, že nikdy, nikdy, nikdy se mi ta bytost nelíbila. A je to pravda — Bože můj — je to pravda. Zato vyprávím o Larderelovi — trvá to víc než hodinu…
Tout en voyageant Mme Hélène me demande des nouvelles d’Antonelli et outrée de son air malicieux je me suis mise à crier que jamais, jamais, jamais cet être ne m’a plu. Et c’est vrai mon Dieu, c’est vrai. En revanche je raconte Larderel, cela prend plus d’une heure...
A teď — když uplynulo pět let — co mohlo být zraňující, smazalo se časem… Pět let — pět let! Nuže — ujišťuji vás, že je to voňavá a zábavná vzpomínka — a že květiny, bonboniéry a serenády Neapole stojí za ty čtyři roky malování a politiky…
Et maintenant que cinq années se sont passées, que ce qui pouvait être blessant et effacé par le temps... Cinq ans, cinq ans ! Eh bien je vous assure que c’est un souvenir parfumé et amusant et que les fleurs, les bonbonnières, les sérénades de Naples valent bien ces quatre années de peinture et de politique...
A má milá florentská rodina. Mohu se mrzet kvůli šílenství toho ztraceného muže — víc než z poloviny poblázněného — když jeho půvabná, elegantní a sympatická rodina byla tak rozkošná! Inu — byli by tak šťastni, kdyby toho hrozného a nepříjemného Alexandera zaopatřili.
Et ma chère famille de Florence. Est-ce que je puis me vexer de la folie de cet homme perdu, plus qu’à moitié égaré quand sa gracieuse élégante et sympathique famille était si charmante ! Je crois bien, on serait si heureux de caser ce terrible et gênant Alexandre.
Marcuard řekl, že jeho matka byla tak šťastná, protože věřila, že se dvoří mladé dívce… A všichni — kromě toho idiota — a i on sám — kdybych byla méně dítě.
Marcuard a dit que sa mère était si heureuse en croyant qu’il faisait la cour à une jeune fille... Et tout le monde excepté cet idiot, et même lui si j’avais été moins une enfant.
Nelituji ničeho — ničeho — ničeho. Kdybych se byla vdala, bylo by to bývalo hrozné.
Je ne regrette rien, rien, rien. Si je m’étais mariée ça aurait été épouvantable.
Jenže teď mám plán — jet do Jeruzaléma udělat obraz, který mi nejde z hlavy — a vrátit se do Neapole kolem Karnevalu — a tři týdny se kochat balkony, promenádami, kytarami… Ó Itálie — ó Neapole — ó květiny! Ó pohledy — ó klíčové dírky! Ó Larderel — ó vše!
Seulement voici le projet, aller à Jérusalem faire le tableau qui me tient la tête et revenir à Naples vers le Carnaval et pendant trois semaines s’en donner des balcons, des promenades, des guitaires... Ô Italie, ô Naples, ô fleurs ! 0 œillades , ô trous de serrures ! Ô Larderel, ô tout !
A najdu jiného — a dokonce dva — a možná i téhož — hotel du Louvre — pruský princ — Doenhoff — kočí Charles — ó Chiaia — ó Opera! Ó voňavé večery — ó zvuky vln splývající se zvukem mandolín — zachraptělé hlasy pouličních zpěváků — nebeské melodie — noční ticho — poezie — sen — štěstí — láska — nebe. A daleko od Poslanecké sněmovny — bulvárů — a malování. Ó mládí — ó živote!
Et j’en trouverai un autre et meme deux et peut-etre le meme et l’hotel du Louvre, prince de Prusse, Doenhoff, le cocher Charles, o Chiaja, o Opera ! O soirs parfumes, o bruits des vagues se confondant avec le son des mandolines, voix eraillees de chanteurs ambulants, melodies celestes, silence de la nuit, poesie, reve, bonheur, amour, ciel. Et loin de la Chambre des deputes, des boulevards et des peintures. O jeunesse, o vie !
Poznámky
Pozn. překl.: „ma mère florentine“ — Larderelova matka, s níž Marie byla za pobytu ve Florencii v blízkém vztahu; nazývá ji s náklonností „florentskou matkou“. ↩