Úterý 14. února 1882 — Sešit 094

CZEN UK FR

Muzicírují amatéři — a poněvadž Jeanne podporuje a miluje umělce, bylo jich tam tři čtyři z italské opery. Mladá žena je jemná, dobrá, půvabná, plná srdce, umělecky založená, dobročinná… Koneckonců se vždy ptám, kde je její neřest, která by vyvážila všechny ty vlastnosti. Víte, že žije odděleně od manžela, barona de Wykerslooth, syna princezny de la Trémoille. Byly tam hrozné scény — viní obě tchýně, že vše rozbily. Baron si stěžoval na přílišnou prostotu baronky, jež se oblékala nevhodně a vypadala jako služka svých sluhů. A pak další věci… Přesně nevím — má dvě děti, jež nemiluje. Když se vedl spor, baronka de Vayce svědčila proti vlastnímu bratru. Ale myslím, že jsem vám to již vyprávěla. Ah — my, kdo jsme četli Balzaca a čteme Zolu — jaká rozkoš pozorování! Věnovala jsem se jí zcela — tím spíše, že tam nebyl nikdo, kdo by mě mohl zajímat ani jako flirt. Lidé, jež znám z vidění deset let, přišli se mnou mluvit — byl tam i někdo, s nímž jsem se nikdy neseznámila — ale viděli mě jako dítě, ostatně… A ta hudba šla svým tempem — árie za árií… a Jeanne, jež zpívala árii z vězení z „Trubadúra“,¹ tu tak vášnivou hudbu — s tváří hezkého papouška, jenž by připomínal zbožnou řeholnici — velikými rukama ve špinavých bílých rukavičkách z lakované kozinky — a ~~tučnými~~ palci bušícími do vzduchu jako u cvičeného králíka v dramatických místech nebo vysokých notách… Barnola tam byl — přes den nás navštívil. Jeho… teta zemřela a koupil si vilu… Jak jsme daleko od Paříže! Měl knoflíky u košile čtvercové a kulaté střídající se — dostatečně velké, aby na nich člověk rozeznával krajiny, kostel Sv. Marka v Benátkách atd. A Mertensovi — baronka vždy elegantní a stále krásná navzdory svým možná čtyřiceti letům…

On fait de la musique d’amateurs et comme Jeanne protège et aime les artistes il y en avait trois ou quatre de l’opéra Italien. La jeune femme est douce, bonne, gracieuse, pleine de cœur, artiste, charitable... Enfin je me demande toujours où est son vice pour contrebalancer toutes les qualités qu’elle a. Vous savez qu’elle est séparée de son mari, le baron de Wykerslooth, fils de la princesse de la Tremoille. Il y a eu des scènes affreuses, on accuse les deux belles-mères d’avoir tout brouillé. Le baron se plaignait de la trop grande simplicité de la baronne qui ne s’habillait pas convenablement et paraissait être la servante de ses domestiques. Et puis des choses... Je ne sais au juste, elle a deux enfants qu’elle n’aime pas. Lorsqu’on a plaidé la baronne de Vayce a déposé contre son propre frère. Mais je crois vous avoir raconté tout cela. Ah ! que nous autres qui avons lu Balzac et qui lisons Zola, que nous avons des jouissances d’observation ! Je m’y livrais absolument d’autant plus qu’il n’y avait là personne qui pût m’intéresser même comme flirt. Des gens que je connais de vue depuis dix ans sont venus me parler, il y en avait même avec qui je n’avais jamais fait connaissance, mais m’ayant vue petite, du reste... Et cette musique qui allait son train, les airs succédant aux airs... et Jeanne qui a chanté l’air de la prison du « Trovatore », cette musique si passionnée avec sa figure de joli perroquet qui ressemblerait à une béate religieuse, ses grandes mains dans des gants blancs en chevreau glacé sales et ses ~~gros~~ pouces battant dans l’air comme chez un lapin savant dans les endroits dramatiques ou les notes aigües... Barnola était là, il nous avait fait une visite dans la journée. Sa... tante est morte et il s’est acheté une villa... Mais que nous sommes loin de Paris, il avait des boutons de chemise carrés et ronds alternés d’une dimension suffisante pour qu’on y distingue des paysages, l’église de Saint Marc à Venise etc... Et les Mertens..., la baronne toujours élégante et toujours belle malgré ses quarante ans peut-être...

Poznámky

Pozn. překl.: „Il Trovatore“ (Trubadúr) — opera Giuseppe Verdiho (1853); árie z vězení „D’amor sull’ali rosee“ patří k nejslavnějším sopránovým číslům romantické opery. ↩