Sobota 28. ledna 1882

Hlavně když pomyslím, že bych si byla vybrala zářit právě tam v očích Cassagnacových. Proto bych ráda chodila na večírky Královny a byla všude, kde tato cudná panovnice předsedá — on je totiž jejím přítelem a mám šanci ho tam potkat.
A tak se k těmto drobným strastem, k těmto ranám sebelásky přidává ještě nespokojenost srdce… Je to už dobrých pět a půl roku, co jsem ho poprvé viděla… bulvár Haussmann č. 2, v prvním patře u Mouzayové — vidím salon, nábytek, žaluzie stažené napůl kvůli horku, mne sedící na pohovce u okna a jeho naproti na židli… Ale od té doby tu přece byl Larderel, namítnete… To vůbec nic není, sotva přelétavý mráček; byla jsem polapena hned napoprvé, a pořádně polapena, pokud se nemýlím… Neboť možná si dělám iluze — vynalezla jsem tento cit, rozvinula ho, uspořádala — a zvykla si na něj.