Čtvrtek 26. ledna 1882

Včera sňatek slečny Dureauové s panem Henrim de France — celý bonapartistický klan a ten hrozný Gavini, který vydal vstupenky na pátek místo na dnešek. A dnes je to velkolepé zasedání Gambetty. Jedeme přesto v naději, že se nějak zařídíme — ale není to možné, je to hotová horečka. Coquelin, jehož potkáváme na schodech před vchodem, říká, že vstupenku sehnal jen s největší námahou. Hecht nás vidí hovořit s Léonovým přítelem. Protože jsem už byla nastrojená, jdeme s mámou k markýze de Lambertye, u níž byl včera večer ples. Ples jako každý ples — měla jsem jednu z těch mimořádných toalet, jaké jedině já si mohu dovolit, neboť to člověk musí upravit sám — švadlena udělá jen švy. Podivuhodná drapovaná gáza, ovinutá kolem těla, s páskem ze svlačců, které se po něm pnou. Lidé vám popisují drapované šaty — ale to není ono; všechny šaty, které se šijí, jsou sešity po módě a pak se na ně drapuje — vždy módně, čímž se kazí umělecká drapérie nádechem Louis XV nebo čistý Louis XV moderní drapérií — u mne je to tak rozkošné a tak prosté, že přišly se podívat všechny zkoušečky od Douceta a včera večer byly nadšené všechny ženy, ba i všichni muži. Tancovala jsem, ale nebavila se… Zašla jsem k Doucetovi, aby ty proslulé šaty znovu upravili. Sukně je krátká a zespodu, jako podšívka, lemovaná svlačci, které je vidět, jen když sedím nebo tančím. Pak se nohy vynořují ze změti krajek a květin. Nic není elegantnější než velmi prostý svršek a oslnivý spodek. Je v tom hezké pohrdání bohatstvím, jež dodává vznešenosti a ducha až samotnému ženinu nitru.
Ach! Myslíte, že na to mám hlavu? Mluvím o tom jen proto, že je třeba věcem přiznat místo, které zaujímají — ale velmi se trápím. Nedělám nic!!
To zoufalé soukolí, v němž se tanec ochotně stává spoluviníkem mé nečinnosti, je hrozné! Lze chodit do společnosti a přitom pracovat — a nejde jen o jeden nebo dva večírky… Vždy jsem je měla — večírky třetí třídy, pravda — ale ať minulé nebo nynější, je to přece čas strávený večer. Nuže, v práci mi nebrání tohle… Nemám ateliér — nebo mě tam stále vyrušují — ten portrét Nini, ten odjezd. Ano, je třeba odjet — to rázně skoncuje s tímto plýtváním životem — a po návratu si pronajmout odlehlý ateliér a pracovat.

Poznámky

Pozn. překl.: Léon Gambetta (1838–1882), významný francouzský republikánský politik, předseda vlády 1881–1882. Velká parlamentní debata (la séance Gambetta) odkazuje na jeho pád — vláda padla 26. ledna 1882. ↩