Čtvrtek 19. ledna 1882

Rosalie se vrátila včera — chytila totéž co já ve Španělsku, ale silněji — a šest týdnů jsem byla bez pokojské; nová mě obtěžovala, a tak se o mě jako o dítě starala ta andělská Dina.
Ale včera jsem měla večeřet u Cartwrightové s Munkácsym a jinými malíři — a máma s tatínkem tam šli sami. Byla jsem zuřivá — ale horečka 41 stupňů se nesnáší lehce. Je to zase to místo, kde maluji portrét — představte si — stojím mezi dvěma dveřmi a před oknem, takže snáším vpravo ledový chlad a vlevo krb a dveře přede mnou i za mnou; schválně jsem se tam vrátila, abych zjistila, jestli mě nachlazuje opravdu tohle — a už podruhé jsem se o tom přesvědčila.
Co se týče pověstné chronické peribronchitidy, moji vrazi lékaři říkají, že je to s ní mnohem lepší — a že si nezasloužím štěstí, které mám.
Hrbatá princezna a Gorpintchenková! přijely k nám dnes ráno. Tatínek září — trval na tom, aby za každou cenu přijely na několik dní na návštěvu, a ty ubohé ženy kvůli tomu přijely až z Nice.
V „Le Sport“ a jinde vyšel článek.
Dnes hodně lidí: Bailleulová a její sestřenice, princezna Karageorgevitchová, Alexis, Guitry jiní.
Máma dostala mnoho kartiček a složila několik návštěv — doufejme, že to k něčemu povede.