Pátek 20. ledna 1882

Velmi hezký večírek včera u hraběnky de Kessler — německý velvyslanec, turecký — germánský živel přirozeně dominoval. Když jsem si stěžovala jednomu ze svých tanečních partnerů na rýmu, řekl mi s velmi vytříbeným výrazem, že se netancuje nosem, nýbrž nohama. A to vše doprovázeno nejlaskavějším úsměvem. Étincelle tam byla, i markýza de Lambertye — nesmírně bohatá bývalá stavební podnikatelka, která se provdala za markýze de Lambertye a výtečně přijímá.
Ona byla na našem večírku s paní de Kessler — jsme pozvány na její středy. Pak baronka de Patlingen z rakouského velvyslanectví… ošklivá a navštěvující paní Turro — zkrátka světská lehká žena. A jiní, kteří byli k nám velmi laskavi. Ostatně náš večírek udělal velký dojem. Hodně mě zvou k tanci, ale vždy z opatrnosti tančím jen čtyřikrát nebo pětkrát — odmítám jedenáct tanečních partnerů, mimo jiné malého Fleuryho, generálova syna, s nímž hovoříme a který je velmi milý; ostatně jsme se často setkávali u Dalmasových s Gaviniovými, a pak na našem večírku. Seznámíme se také s krásnou paní Gauthreau, jež má nejkrásnější postavu na světě a hlavu jako nymfa od Jean Goujona. Barví si obočí a tvář takovým způsobem, že hrozně připomíná figurínu z výkladní skříně — ale to nevadí, je tak krásná, krásná, krásná, tak majestátní, vznešená s tím velkým klidným čelem… Obdivuhodná. Chválila jsem paní Bernardakiovou — ale tahle ji daleko předčí. Nelze snít o krásnějších ramenech, dokonaleji připojeném krku, krásnějším poprsí. Hodně se odkrývá — ale bez neslušnosti; ostatně výstřih je neslušný pouze u špatně stavěných žen, kde maso vyskakuje stlačené nebo posunuté korzetem.
Sedíc vedle ní jsem nahlédla do výstřihu a viděla jsem, že tvar je vpravdě božský. Nohy krátké a tlusté, jak se mi zdálo — to by byla škoda.
Tolik se trápím — tady nic nedělám, chce se mi odjet — a přitom bych chtěla dokončit ten portrét — a jsou tu tak husté mlhy, že je velmi špatně vidět.

Poznámky

Pozn. překl.: Virginie Amélie Avegno Gautreau (1859–1915), americká společenská dáma žijící v Paříži, slavná krásou; v letech 1883–84 ji namaloval John Singer Sargent (portrét „Madame X“, 1884, Metropolitan Museum of Art). ↩
Pozn. překl.: Jean Goujon (asi 1510 – asi 1565), francouzský renesanční sochař, jehož nymfy z Fontaine des Innocents jsou ideálem elegantní francouzské krásy. ↩