❦
Pátek 13. ledna 1882 – 1. ledna
Nejsem příliš spokojena, ačkoli vše proběhlo podle předpokladů. Byla bych si přála vybranější společnost — byla bych si přála, aby to bylo něco víc než hezký večírek pořádaný hodnými Rusy, kteří sotva znali polovinu svých hostů. Odtud jistá stísněnost — příště to bude lepší… A pak bych byla ráda měla našeho velvyslance,Vendredi 13 janvier 1882 - 1er janvier Je ne suis pas très contente bien que tout se soit passé selon les prévisions. J’aurais voulu un monde plus châtié, j’aurais voulu que cela fut autre chose qu’une jolie soirée donnée par de braves russes qui connaissaient à peine la moitié de leurs invités. De là une certaine gêne, les autres fois ce sera déjà mieux... Et puis moi j’aurais voulu notre ambassadeur et tout ce qu’il y a de haut et de grand...
Místo toho… Oba Coquelini byli skvělí a salon vypadal rozkošně — spousta hezkých žen, předně okouzlující trio: paní de Reverseaux, dcera Janviera de la Motte, paní Thouvenel a paní de Jolly. Hraběnka Kessler — téměř všechny ostatně hezké… A celkově — jak říká Tony, který stejně jako Julian nepřišel — slušní hosté. Stará paní Gavini byla nadšena: pozvala své přátele a nakonec tančila — čestné slovo! — ba dokonce i valčík s hrabětem Platerem.
Au lieu de cela... Les deux Coquelin ont été superbes et le salon présentait un coup d’œil charmant, une quantité de jolies femmes, d’abord le ravissant trio Mmes de Reverseaux, fille de Janvier de la Motte, Thouvenel et de Jolly. La comtesse Kessler, presque toutes belles du reste... Et somme toute comme dit Tony, qui n’est pas plus venu que Julian, des invités convenables. La mère Gavini était ravie, elle avait invité ses amis et a fini par danser, parole d’honneur et même valser avec le comte Plater.
A starý Gavini nás pronásledoval — Gabriela i mne — a vsadím se, že věří, že by z toho něco mohlo být, a poradí starému pánu Géry, aby na to tlačil. Starý pán Géry mě zbožňuje; se synem se rozcházíme jen málo, právě tolik, kolik žádá slušnost. Nejprve byla večeře. Hrabě Jurowski, švagr nevinné Isabelle, Gaviniovi, Géryovi, Morgan, Saint-Amand, princezna a Bojidar. Celkem šestnáct osob.
Quant au père Gavini il nous poursuivait Gabriel et moi et je parie qu’il croit que ça peut se faire et qu’il conseillera au père Géry d’y pousser. Le père Géry m’adore, quant au fils nous nous quittons fort peu, juste assez pour que ce soit convenable. Il y a eu dîner d’abord. Comte Jurowski beau-frère de l’innocente Isabelle, les Gavini, les Géry, Morgan, Saint Amand, la princesse et Bojidar. En tout seize personnes.
S Coqueliny jsme byli velmi laskavi — nebudou si stěžovat na naši měšťáckost. Podala jsem rámě staršímu, aby mě odvedl k bufetu — jsme přece umělci, ne?
On a été très aimable avec les Coquelin, ils ne se plaindront pas de notre bourgeoisie. J’ai donné le bras à l’aîné pour aller au buffet, nous sommes artistes n’est-ce pas ?
Dina, Paul, nevím kdo a co — nikdo nevěděl, kdo povede. Bojidar odešel nespokojen. Zkrátka nastala chvíle zmatku, z níž mě velmi nepříjemně zamrazilo, a šla jsem si sednout s Gabrielem na divan v ateliéru, ještě krásnějším díky látkám přivezeným ze Španělska a osvětleném růžovými svíčkami a lampou, jež tu vrhala rozkošné šero. Inu, ten ohavný Gavini za námi přišel i tam — vím dobře, že bude přesvědčen, že Gabriel je můj vyvolený. Já se věnuji Coquelinovi a myslím, že se mi daří navázat jakýsi proud souznění.
Dina, Paul, je ne sais qui quoi, on ne savait plus qui allait conduire. Bojidar est parti mecontent. Enfin il y a eu un moment de désarroi qui m’a jetée dans un froid bien désagréable et je suis allée m’asseoir avec Gabriel sur le divan de l’atelier encore embelli par les étoffes rapportées d’Espagne, et éclairé par des bougies roses et une lampe qui jetait là un demi-jour charmant. Eh bien cet abominable Gavini est encore venu nous trouver là, je sais bien qu’il va être convaincu que Gabriel est mon choix. Moi je m’occupe de Coquelin et je crois que j’arrive à établir un certain courant sympathique.
Ah! A pak z umělců Bastienův bratr — on sám zase chyběl. Bratr je aspoň něco — a ve čtvrtek jedeme k tomu pravému s paní Cartwrightovou a Georgesem Bertrandem… Loni namaloval obdivuhodný, dojemný obraz nazvaný Le drapeau1. Pochválila jsem ho ve své kronice a on mi poslal několik velmi laskavých slov. Zaslala jsem mu pozvání „od P. Orell“.2 Představuje mi ho Pollack. Je to zábavné — zahrnuje mě velkými komplimenty, neboť ačkoli jsem je skrývala, Dina ukázala některé mé studie, komu bylo třeba. Carrier-Belleuse se přede mnou rozplýval — ke konci večera, když se na mě díval, byl celý změklý a sentimentální, a zdůrazňoval krutost hesla Gloriae Cupiditas3.
Ah ! Et puis comme artiste, le frère de Bastien encore absent. Le frère c’est toujours ça et jeudi nous allons chez le vrai avec la Cartwright et Georges Bertrand... L’année dernière il a fait un admirable, un émouvant tableau intitulé « Le drapeau ». Je l’ai apprécié dans ma chronique et il m’a envoyé quelques mots très aimables. Je lui ai envoyé une invitation « de la part de P. Orell ». C’est Pollack qui me le présente. C’est amusant, il me fait de grands compliments car bien que je les eusse cachées Dina a montré certaines études à qui de droit. Carrier-Belleuse fondait sous mes yeux et en me regardant vers la fin il était tout ramolli et sentimental en insistant sur la cruauté de la devise Gloriae Cupiditas.
To je mladík, který by se dokázal vážně zamilovat — možná se již zamiloval — ale to přejde; dobře vidí, že tu je Gloriae Cupiditas a nic jiného.
Voilà un garçon capable de devenir très amoureux, il l’est peut-être déjà mais ça passera, il voit bien que Gloriae Cupiditas et rien d’autre.
Ve tři hodiny se podávala noční večeře — Gabriel po mé pravici, Wodzinski, Villevieille. Zbývalo ještě skoro šedesát hostů. Nini byla rozkošná, hezká, s nádhernými rameny a krásnou róbou — stejně jako Dina, máma a teta.
On a soupé à trois heures, Gabriel à ma droite, Wodzinski, Villevieille. Il restait encore près de soixante personnes. Nini était charmante, jolie, des épaules magnifiques, une très belle robe ainsi que Dina, maman et ma tante.
Měla jsem na sobě šaty ušité společně Doucetem a mnou — téměř věrnou reprodukcí Greuzova Rozbitého džbánu.4 Vlasy rozevláté, stočené do malého drdolu dost vysoko na zátylku. Dlouhá šňůra bengálských růží, která se ztrácela v sukni a cestou opadávala. Sukně zcela plisovaná a krátká z hedvábného mušelínu. Živůtek z nádherného saténu, šněrovaný vpředu, velmi volný, tvořící záhyby na pase, bez špičky, fichu5 uvázané nakřivo. Druhá sukně z mušelínu podšitého saténem, vpředu otevřená a přehnutá v záložkách tvořících paniery, jeden z nich plný růží — tato druhá sukně tvořila malou vlečku vyšívanou zevnitř růžemi. Vypadala jsem rozkošně — a ten odporný pod-Potain se procházel jako stín a napomínal mě, abych netancovala.
Je portais une robe faite par Doucet et moi de compagnie, la reproduction presque fidèle de la Cruche cassée de Greuze. Des cheveux qui s’envolent tordus en un petit chignon assez haut sur la nuque. Un grand cordon de roses du Bengale allant se perdre dans la jupe en s’effeuillant. Jupe toute plissée et courte en mousseline de soie. Corsage de satin merveilleux, lacé devant, très large, faisant des plis sur la taille, sans pointe, fichu noué de travers. Seconde jupe de mouseline doublée de satin, ouverte devant et retroussée en revers formant paniers, dont l’un rempli de roses, cette seconde jupe faisant une petite traine brodée de roses intérieurement. J’avais une mine charmante et le sous-Potain odieux qui se promenait comme une ombre et m’attrapait pour que je ne danse pas.
Ke konci večera jsem zamilovaná do Gabriela. On, Melissano, Alexis a další zůstávají až do pěti hodin. Usínám a usilovně myslím na ten náš flirt dvakrát do roka — vídáme se totiž sotva dvakrát ročně — a dnes večer po noční večeři a možná i před tím, během vstávání vstávání, pak předcházeného kotilionem… nevím co… Jako při průjezdu Berlínem — pravé dívčí myšlenky… vrhnout se mu do náručí… to jest vdát se… nevidíc v tom nic než svobodu odjet sami dva kamkoliv. To si dovedete představit. Dvacetkrát jsme si žertem vyznávali lásku — a dnes večer mu říkám, co si o něm myslím: dokonalý, dobře vychovaný, rozkošný, malý diplomat — ale nula, prázdný, dutý, nic v něm není. Stále se smějíc. A přece touha odejít s ním — všechny ohledy na jmění, na dům zmizely před tímto dětským rozmarem.
Vers la fin je suis amoureuse de Gabriel. Lui, Melissano, Alexis, d’autres restent la jusqu’a cinq heures. Je m’endors en pensant fortement à ce flirt biennal, car nous ne nous voyons guère que deux fois l’an et ce soir après souper et peut-être même avant, pendant le lever lever puis précédé du Cotillon... je ne sais quoi... Comme en passant par Berlin, de vraies pensées de jeune fille... me jeter dans les bras... c’est-à-dire me marier... ne voyant là que la liberté de s’en aller tous seuls n’importe où. Vous voyez ça d’ici. Nous nous sommes fait vingt fois des déclarations pour rire et ce soir je lui dis ce que j’en pense; parfait, bien élevé, charmant, petit diplomate, mais nul, vide, creux, rien là. En riant toujours. Et malgré cela une envie de m’en aller avec lui, toutes les considérations de fortune, de maison disparues devant ce caprice d’enfant.
Jenže takové věci u mne netrvají — dnes ráno to se zdá vzdálené a hloupé, ba nepříjemné… Přitom včera, na okamžik, oba vážně — vzal mou ruku a políbil ji s upřímným výrazem… A při rozkošném světle ateliéru: moje ruka byla holá; měla jsem chvíli dívčího rozrušení, jež muselo dát dětský nádech kaskádě mých obvyklých rozhovorů s tímto archandělem sedmadvaceti let — jako v Pailleronově „Světě, kde se nudí“,6 nečitelné jako bláznivá vidět se malou dívenkou po slovech Royera, Arthura — přesně už nevím.
Mais ces choses-là ne durent pas chez moi, ce matin cela paraît lointain et bête et même désagréable... Et hier, pendant une minute, sérieux tous les deux, il prit ma main et la baisa d’un air sincère... Et avec le jour ravissant de l’atelier: Ma main était nue, j’eus un instant de trouble juvénile qui a du donner une teinte enfantine en cascades de mes conversations habituelles avec cet archange de vingt-sept ans comme lorsque dans « le monde où l’on s’ennuie du “Pailleron” illisible folle se voir petite fille après les paroles de Royer, d’Arthur, je ne sais plus au juste.
Máma je vždy tak nešikovná — šla k Saint-Amandovi, aby ho pověřila rozdáváním pozvánek svým přátelům… To se dělá, ale ne takto… Tolik věcí mě zraňuje — byla jsem z toho tři dny zachmuřená.
Maman est si maladroite toujours, elle a été chez Saint Amand pour le charger de distribuer des invitations à ses amis... Cela se fait mais pas ainsi... Ce sont tant de choses qui me froissent, j’en suis restée assombrie pendant trois jours.
Mladší Coquelin přišel pro svůj rukopis. Je neodolatelně komický.
Coquelin cadet est venu chercher son manuscrit. Il est irrésistiblement comique.
Melissano na večeři.
Melissano à dîner.
Poznámky
Pozn. překl.: Zřejmě obraz Georgese Bertranda; ustálený český název neexistuje, doslova „Prapor“. ↩
Pozn. překl.: „P. Orell“ je Pauline Orell, pseudonym, pod nímž Marie publikovala své umělecké kroniky v tisku. ↩
Pozn. překl.: Latinsky „touha po slávě“; Mariino osobní heslo. ↩
Pozn. překl.: Jean-Baptiste Greuze (1725–1805), francouzský malíř; jeho obraz Rozbitý džbán (1771, Louvre) zobrazuje mladou dívku s rozbitým džbánem — alegorii ztracené nevinnosti. ↩
Pozn. překl.: Fichu — trojúhelníkový šátek přikrývající výstřih, módní doplněk 18.–19. století. ↩
Pozn. překl.: „Le Monde où l’on s’ennuie“ — komedie Édouarda Paillerona (1838–1899), premiéra v Comédie-Française 1881; satirizuje pařížskou salonní společnost a intelektuální pózy. ↩