❦
Pondělí 10. října 1881
Když jsem pracovala v muzeu, přicházejí dva staří oškliví muži a ptají se, zdali nejsem slečna B.1 Zajisté. Načež se představí a řeknou, že je posílají Karaouleffovi. Pan Soldatenkoff a jeho doktor. Soldatenkoff je obchodník milionář, který hodně cestuje a zbožňuje umění a umělce. Pak nám Pollack říká, že Madrazzo2, syn ředitele muzea a sám malíř, mou kopii velmi obdivoval a požádal, aby se se mnou směl seznámit.Lundi 10 octobre 1881 Comme je travaillais au musée arrivent deux hommes vieux et laids et demandent si je ne suis pas Mlle B. [sic] Certainement. Alors ils se présentent de la part des Karaouleff. M. Soldatenkoff et son docteur. Soldalenkoff est un marchand millionnaire qui voyage beaucoup et adore les arts et les artistes. Puis Polladk nous dit que Madrazzo, fils du directeur du musée, et peintre lui-même a beaucoup aimé ma copie et a demandé à faire ma connsaissance.
Starý Soldatenkoff se mě zeptal, zdali prodávám — a já měla tu hloupost říct, že ne; ale doufám, že ho znovu uvidím a možná mi v Paříži něco koupí. V Rusku lidé vůbec nežertují a pak — ženy umělkyně jsou nadmíru vzácné... Jenomže když mě berou vážně, myslím si buď, že je dotyčný hlupák, nebo že si ze mě tropí šašky.
Le vieux Soldatenkoff m’a demandé si je vendais et j’ai eu la bêtise de dire que non, mais j’espère le revoir et il m’achètera peut-être quelque chose à Paris. En Russie on n’est pas blagueur du tout et puis les femmes artistes sont plus que rares... Seulement quand on me prend au sérieux je crois ou qu’on est crétin ou qu’on se fiche de moi.
Jdeme se dívat na návrat z dostihů: král, královna, infantky, všichni hodnostáři — je to velmi zábavné a já vůbec nemyslím na politiku, když mi to všechno připadá tak příjemné na pohled. Ostatně... je to půvabná země a zdá se mi, jako by tomu bylo tisíc let, co jsem opustila město, kde vládnou kurtizány, město veškeré elegance, vrchol světa3 atd. atd. Zde se na sebe dívají, milují se, jsou ještě více... to jest ještě méně civilizovaní než v Itálii, a proto mi to připadá tak půvabné. Ráda bych tu strávila zimu — dala bych stokrát přednost Itálii, ale...
Nous allons au retour des courses, le Roi, la Reine, les Infantes, tous les dignitaires, c’est très amusant et je ne pense pas à la politique en trouvant tout cela agréable à voir. Du reste... c’est un charmant pays et il me semble qu’il y a mille ans que j’ai quitté la ville aux cocottes, la ville de toutes les élégances, verticem mundi etc. etc. Ici on se regarde, on s’aime, on est encore plus... c’est-à-dire encore moins civilisé qu’en Italie, et c’est pour cela que je trouve cela charmant. Je voudrais bien passer un hiver ici, je préferais cent fois l’Italie mais...
Dnes večer u Pollackových — dívka má opravdový talent, obdivuhodný hlas a vše, co je třeba, aby z ní byla umělkyně. To jsem ale hloupá, že jsem přišla o svůj nesrovnatelný, božský hlas. Cit pro zpěv, vášeň, slzy, vše, co má člověk v životě obyčejném a vše, co dělá pravého zpěváka — k čemu to nyní, kdy už nemám nástroj — držet to všechno v sobě... a kde, a proč? Copak se neuzdravím?!!...
Ce soir chez les Pollack, la jeune fille a vraiment du talent, une voix admirable et tout ce qu’il faut pour faire une artiste. Suis-je assez imbécile d’avoir perdu ma voix incomparable, divine. Sentiment du chant, passion, larmes, tout ce qu’on a dans la vie ordinaire et tout ce qui fait le vrai chanteur, à quoi bon maintenant que je n’ai plus l’instrument, à renfermer tout cela... et où, et pourquoi ? Est-ce que je ne guérirai pas ?!!...
Co se týče malby — právě se hodně učím, vidím to, co jsem neviděla — oči se mi otevírají — zdvíhám se na špičky a takřka se neodvažuji dýchat ze strachu, aby okouzlení nepominulo; neboť je to skutečné okouzlení — člověk konečně doufá, že se dotkne svých snů, myslí si, že chápe, co je třeba dělat, veškeré schopnosti napjaté k tomu strašnému cíli: dobrý kus malby — ne truhlářská malba po Bonnatově způsobu4 nebo jako u kohokoli jiného, ale maso, tóny, jež zpívají... a kdo to dovede a je přitom umělcem, může dělat věci obdivuhodné. Neboť vše, vše spočívá v provedení! Co je Velázquezova Vulkánova kovárna nebo jeho Přadleny5 — vezměte z těch obrazů tu úžasnou malbu a zbude jakýsi Tony a bůhvíkdo další. Vím, že tím pobouřím mnoho lidí — především hlupáky, kteří se tváří, že zbožňují cit... Ale hleďte, cit — to je přece ta pasta, ta poezie provedení, to okouzlení štětce! Člověk si nedovede představit, jak je to pravdivé! Milujete primitivy, hubené naivní tvary a hladkou malbu? Je to zvláštní a zajímavé, ale nelze to milovat. Milujete Rafaelovy vznešené panny z lepenky? Budu za hrubou, ale říkám vám, že se mě to nedotýká... Je v tom cit a ušlechtilost, které chovám v úctě, ale nemohu je milovat. Rafaelova Athénská škola6 — to je teprve obdivuhodné a nesrovnatelné, jako jiné jeho kompozice, a zejména v rytině nebo fotografii.
Quant à la peinture je suis entrain d’apprendre beaucoup, je vois ce que je ne voyais pas, mes yeux s’ouvrent, je me hisse sur les pointes de pieds et ne respire pour ainsi dire pas de crainte que l’enchantement cesse, car c’est un véritable enchantement, on espère enfin toucher à ses rêves, on croit comprendre ce qu’il faut faire, toutes les facultés sont tendues vers ce but effrayant: un bon morceau de peinture, non pas de la peinture de menuisier à la Bonnat ou de... comme d’autres, mais de la chair, des tons qui chantent... et quand on fait ça et qu’on est artiste on peut faire des choses admirables. Car tout, tout est dans l’exécution ! Qu’est-ce que la Forge de Vulcain de Vélasquez ou ses Filandières, ôtez à ces tableaux cette peinture prodigieuse et l’on sera un Tony quelconque et d’autre n’importe qui. Je sais que je fais crier bien des gens, les imbéciles d’abord qui posent pour adorer le sentiment... et tenez le sentiment mais c’est la pâte, c’est la poésie de l’exécution, c’est l’enchantement de la brosse ! On ne se rend pas compte à quel point c’est vrai ! Aimez-vous les primitifs, les formes maigres et naïves et la peinture lisse ? C’est curieux et intéressant mais on ne peut pas aimer ça. Aimez-vous les sublimes vierges en carton de Raphaël ? Je vais passer pour grossière mais je vous dis que ça ne me touche pas... Il y a là un sentiment et une noblesse que je respecte mais que je ne puis aimer. L’Ecole d’Athènes du même Raphaël, voilà qui est admirable et incomparable comme d’autres de ses compositions et surtout en gravure ou photographie.
A tam je cit, myšlenka, skutečný závan génia.
Et là il y a un sentiment, une pensée, un souffle vraiment de génie.
Podotýkám, že jsem stejně tak nepřítelkyní Rubensova sprostého masa jako Tizianova nádherného, ale tupého masa... Je třeba ducha i těla. Je třeba jako Velázquez malovat jako básník a myslet jako duchaplný člověk. Je zřejmé, že vezmete-li jakoukoli figuru a uspořádáte ji jako hokynář a pak na ni nalepíte božskou malbu, bude to smutné... ale nevěřím, že by bylo možné dospět k provedení, které by nahradilo vše bez toho... celku. Výraz, cit — kdo tomu nerozumí, nemůže malovat tak, jak říkám. Ale vyjadřuji se špatně, jsem nevědomá, tápám.
Notez que je suis aussi ennemie des chairs ignobles de Rubens et des chairs magnifiques mais bêtes du Titien... Il faut l’esprit et le corps. Il faut comme Vélasquez exécuter en poète et penser en homme d’esprit. Il est évident que si vous prenez une figure quelconque et l’arrangiez comme un épicier et puis collez là-dessus de la peinture divine ce sera triste... mais je ne crois pas qu’on puisse arriver à une exécution qui tienne lieu de tout sans avoir ce... tout. L’expression, le sentiment, un être qui ne comprend pas cela ne peut pas exécuter comme je dis. Mais je m’explique mal, je suis ignorante, je tâtonne.
Poznámky
Pozn. překl.: Tak v textu: „Mlle B.“ [sic]. ↩
Pozn. překl.: Madrazzo — Marie míní rod Madrazů: Federico de Madrazo y Kuntz (1815–1894) byl tehdy ředitelem Prada, jeho syn Raimundo de Madrazo (1841–1920) byl vyhledávaný portrétista. ↩
Pozn. překl.: V originále latinsky: „verticem mundi“ (vrchol světa); Marie míní Paříž. ↩
Pozn. překl.: V originále francouzsky: „à la Bonnat“. ↩
Pozn. překl.: „Vulkánova kovárna“ (La Fragua de Vulcano, 1630) a „Přadleny“ (Las Hilanderas, cca 1655–60) — dva z nejvěhlasnějších Velázquezových obrazů v madridském Pradu. ↩
Pozn. překl.: Rafaelova „Athénská škola“ (La Scuola di Atene, 1509–11) — freska ve Vatikánských komnatách, pokládaná za jedno z vrcholných děl vrcholné renesance. ↩