Dnes večer jdeme do opery — jenže do lóže přímo u jeviště, k tomu přičtěte „Viléma Tella“ a špatné zpěváky. O publiku nic neříkám, neboť jsem nic neviděla. Doprovázel nás mladý Pollack a přišel za námi i starý Pollack — zná ředitele i všechny umělce, mluvil s nimi, a když se k nám přiblížil Pandolini, řekla jsem mu, že jsem ho slyšela v Paříži, kde nádherně zpíval v Théâtre-Italien. Je pravda, že zpíval výborně — a navíc je to nádherný muž, jako z Tiziana: s nonšalancí z portrétu Františka I. a s tváří moderního Dona Carlose. Opravdu si myslím, že ten malý umělec je do mne zamilovaný — říkám vám to tak, mimochodem... Snad se mýlím, ale myslím, že ne... V každém případě se div nepřetrhne, aby nám vyhověl.
Ce soir nous allons à l’opéra mais dans une loge sur la scène, joignez à cela « Guillaume Tell » et de mauvais chanteurs. Du public, je ne dis rien puisque je n’ai rien vu. Pollack fils nous accompagnait, et Pollak père est venu nous voir, il connaît le directeur et tous les artistes, il leur a parlé et quand Pandolini s’est approché je lui ai dit l’avoir entendu à Paris où il a admirablement chanté aux Italiens. C’est vrai qu’il a bien chanté et puis c’est un être superbe, un Titien, la désinvolture du portrait de François 1er et une tête à la Don Carlos moderne. Je crois vraiment que le petit artiste est amoureux de moi, je vous dis ça à propos de bottes... Je me trompe peut-être mais je crois pas... Dans tous les cas il se met en quatre pour nous être agréable.