❦
Pátek 12. srpna 1881
Snad si myslíte, že jsem se k něčemu rozhodla! Nic nedokážu udělat! Mám tu strašnou jistotu své neschopnosti! Obrazy Breslau mi tanou před očima a já se nedokážu do ničeho pustit! Už víc než měsíc, počítám-li čas ztracený na cestách, nedělám nic! Nedokážu si ani představit, že pracuji, předem se hrozím těch věcí bez talentu, suchých a chladných, které vyprodukuji.Vendredi 12 août 1881 Vous croyez peut-être que j’ai décidé quelque chose ! Je ne puis rien faire ! J’ai la certitude affreuse de mon incapacité ! Les peintures de Breslau me passent devant les yeux et je ne puis rien entreprendre ! Voilà plus d’un mois en comptant le temps perdu en voyage, que je ne fais rien ! Je ne puis même m’imaginer que je travaille, je suis horrifiée d’avance des choses sans talent, sèches et froides que je vais produire.
Je to ohavné, nic nedokážu udělat!
C’est odieux, je ne puis rien faire !
A všechno se do toho plete. Vzdávám se obrazu a rozhoduji se malovat Oelsnitz, ale ta za dva dny odjíždí. Jdu tedy hledat model, který nenacházím. Pak běžím k Julii, ale ta může pózovat teprve od pondělí. Obracím se na domovníkovu holčičku, jenže ta má ještě tři dny školy. Zkrátka... Kdyby tu aspoň někdo byl, ale jsem docela sama, prostředí znamená tolik! A když sama nejsem, jsem s bytostmi, které z toho všeho nechápou nic. Ach, jak je Breslau šťastná! Z toho, že za den nevyměním tři slova, jsem docela otupělá. Teta mě dráždí, jakmile se mě zeptá, jestli nemám hlad, nebo co hodlám dnes dělat.
Et tout s’en mêle. Je renonce au tableau et me décide à peindre Oelsnitz mais elle part dans deux jours. Alors je vais chercher un modèle que je ne trouve pas. Puis je cours chez Julia, elle ne peut poser qu’à partir de lundi. Je me retourne vers la petite du concierge mais elle a encore trois jours de classes. Enfin... S’il y avait encore quelqu’un mais je suis toute seule, le milieu fait tant ! Et quand je ne suis pas seule je suis avec des êtres qui ne comprennent rien à tout cela. Ah ! que Breslau est heureuse. Je suis idiote à force de ne pas échanger trois mots par jour. Ma tante m’agace pour peu qu’elle me demande si je n’ai pas faim ou bien ce que je compte faire dans la journée.
Zkrátka je to nejspíš tím, že jsem nemocná. Ne, spíš v malbě zbloudilá, popletená, ochromená.
Enfin c’est que probablement je suis malade. Non mais dévoyée, étourdie, assommée en peinture.
A tak jdu navštívit Amandu (!), která pracuje na dvoře svého domu v Issy! Prospívá mi to, ačkoli není dost umělkyní, abych se opravdu nabila novou energií, ale i tak to oživuje, vracím se odhodlaná udělat ten zatracený obraz.
Alors je m’en vais voir Amanda (!) qui travaille dans la cour de sa maison a Issy ! Ça me fait du bien, bien qu’elle ne soit pas assez artiste pour que je sois vraiment remontée, c’est égal ça vivifie, je rentre résolue à faire ce sacré tableau.