❦
Úterý 9. srpna 1881
Byla jsem dnes ráno u lékaře, je to potřetí za čtrnáct dní. Pokaždé si mě nechá přijít, aby dostal svého louisdoru1, protože léčba se má pořád dodržovat stejná... Vážně se z toho lze zbláznit. Z tisíce případů, řekli mi, jednou nastane hluchota... A musí to být zrovna já! Vždyť každý den se vidí nemocní na krk, souchotináři, kteří trpí, kteří umírají, ale neohluchnou! Ach, je to neštěstí tak nečekané, tak hrozné! Cože, nestačilo... všechno! Že ztratím hlas, že jsem nemocná, ještě k tomu bylo třeba téhle nevýslovné muky! To musí být za trest, že jsem křičela kvůli hloupostem. Bůh mě trestá! Bůh odpuštění, dobroty, milosrdenství.Mardi 9 août 1881 J’ai été chez le docteur ce matin, voilà la troisième fois depuis quinze jours. Il me fait revenir pour avoir un louis chaque fois, car le traitement est toujours le même à suivre... Vraiment c’est à en devenir folle. Sur mille cas, m’a-t-on dit, une fois la surdité arrive... Et c’est justement moi ! Mais tous les jours on voit des malades de la gorge, des poitrinaires qui souffrent, qui meurent mais ne deviennent pas sourds ! Ah c’est un malheur si inattendu, si horrible ! Quoi ce n’était pas assez de... tout ! Que je perde la voix, que je sois malade, il fallait encore ce supplice sans nom ! Ce doit être pour me punir d’avoir crié pour des niaiseries. C’est Dieu qui me punit ! Le Dieu du pardon, de la bonté, de la miséricorde.
Ale ani nejhorší z lidí by nebyl neúprosnější! A já jsem mučena v každém okamžiku, červenat se před svými, cítit jejich ochotu mluvit hlasitěji! V obchodech se třást každou minutu, ale tam to ještě jakžtakž jde, hluk ulice... Mluví se hlasitěji.
Mais le plus méchant des hommes ne serait pas plus inexorable ! Et je suis torturée à tous les instants, rougir devant les miens, sentir leur complaisance à parler plus fort ! Dans les magasins, trembler à chaque minute, mais là ça se passe encore, le bruit de la rue... On parle plus haut.
Ale s přáteli — všechny ty lsti, jichž užívám, abych to skryla. Ne, ne, ne, je to příliš kruté, příliš strašné, příliš děsivé! Malba a modely...! Neslyším, co mi říkají, a třesu se, když promluví. Myslíte, že se to na práci neprojeví? Když je tu Rosalie, pomáhá mi, sama jsem celá zachvácená závratí a jazyk se mi vzpírá říci: „Mluvte hlasitěji, dobře neslyším!“
Mais avec les amis toutes les ruses que j’emploie pour cacher. Non, non, non, c’est trop cruel, c’est trop affreux, c’est trop épouvantable ! La peinture et les modèles... ! Je n’entends pas ce qu’ils me disent et je tremble qu’ils parlent. Est-ce que vous croyez que le travail ne s’en ressent pas. Quand Rosalie est là elle m’aide, seule je suis saisie de vertige et ma langue se refuse à dire: parlez plus fort, je n’entends pas bien !
Bože můj, smiluj se nade mnou. A jestli nevěřím v Boha, znamená to v tu chvíli zemřít zoufalstvím.
Mon Dieu ayez pitié de moi. Et si je ne crois pas en Dieu c’est mourir à l’instant de désespoir.
Plíce přišla v důsledku krku a krk způsobil to, co se děje s ušima! A teď tohle léčit! Vždyť já se pořád léčila, to Krishaber2 napáchal tu škodu, v důsledku jeho léčby jsem... Bože můj, je tedy nutné být tak ukrutně oddělena od zbytku světa!
Le poumon est venu à la suite de la gorge et la gorge a causé ce qui arrive aux oreilles ! Maintenant soigner ça ! Mais je me suis toujours soignée, c’est Krishaber qui a fait le mal, c’est à la suite de son traitement que j’ai... Mon Dieu faut-il donc être si atrocement séparée du reste de la terre !
A je to já, já, já!
Et c’est moi, moi, moi !
Ach, jsou tací, jimž by to nebylo tak bolestné! ale...
Ah ! il y en a à qui ça ne serait pas si douloureux ! mais ...
Ó, jaká hrozná věc! Ó, jaký strašný trest za to, že jsem udělala — co? Nic víc než kdokoli jiný! A jistě žádnou hanebnost, žádný zločin.
Ô quelle horrible chose ! Ô quel affreux châtiment pour avoir fait quoi ? Pas plus que tout le monde ! Et certes pas une infamie, pas un crime.
Poznámky
Louisdor (louis) — zlatá mince v hodnotě 20 franků. ↩
Dr. Maurice Krishaber (1836–1883): pařížský laryngolog. ↩