❦
Neděle 15. května 1881
A přece... zkrátka odjedu do Ruska, jestli na mě budou ochotni týden počkat. Bylo by pro mě hrozné být u rozdávání cen.1Dimanche 15 mai 1881Pourtant... en un mot je vais partir pour la Russie si on veut m’attendre huit jours. Il me serait affreux d’assister à la distribution des récompenses.
To je veliký žal, o kterém neví nikdo kromě Juliana. Tak tedy odjíždím.
Ça c’est un très gros chagrin que personne ne sait sauf Julian. Donc je pars.
Šla jsem inkognito na konzultaci k velkému lékaři, Chaironovi2; uši se mi uzdraví. Obal pravé plíce je nemocný, a to už dlouho, zánět pohrudnice, v hrdle je všechno poničené. Vyptávala jsem se na to vše takovými slovy, že mi musel říci pravdu, když si tu nemoc dobře prohlédl.
Je suis allée incognito consulter un grand docteur, Chairon, mes oreilles guériront. L’enveloppe du poumon droit est malade et depuis longtemps, pleurésie, tout dans le gosier est abimé. Je lui ai demandé tout cela en des termes tels qu’il a dû me dire la vérité après avoir bien vu la maladie.
Mám jet do Allevardu3 a podstoupit léčbu. Dobrá. Pojedu tam cestou zpátky z Ruska a odtamtud do Biarritzu. Budu pracovat na venkově. Tady jsem příliš nešťastná. Budu malovat studie v plenéru, to prospívá. Píšu to všechno se vztekem.
Il faut aller à Allevard et suivre un traitement. Bien. J’irai en revenant de Russie et de là à Biarritz. Je travaillerai à la campagne. Ici je suis trop malheureuse. Je ferai des études de plein air, ça fait du bien. J’écris tout ça d’un air rageur.
Neodvažuji se věřit, že se mi uši uzdraví.
Je n’ose pas croire que mes oreilles guériront.
Ale tady doma je situace plačtivá. Na jedné straně máma zoufalá z odjezdu a já zdrcená z toho, že mám zůstat s tetou — hloupá pověra. A na druhé straně teta, která nemá nikoho než nás, než mě na celém světě, a která neříká nic, ale je raněna až do srdce, když vidí, že bych trpěla, kdybych měla zůstat s ní. Jsem na konci sil, sedím tu celý den, nerozevřu ústa, abych se nerozplakala, hrdlo sevřené, v uších hučení a takový podivný pocit, jako by mi kosti chtěly proniknout masem, které mizí a které necítím. A ta ubohá teta, která by chtěla, abych byla spokojená a abych odjela a abych zůstala s ní, a která už v duchu naříká — znám ji dobře, věřte mi: „Marie odjíždí také, už se nikdy nevrátí!“ Všechno je možné, říkám vám, že jsem na konci sil, že nevěřím ničemu a všechno pokládám za možné. Ani zůstat, ani odjet mi není k ničemu, ale zdá se mi, že se mnou zůstanou kratší dobu. Ostatně nevím nic.
Mais ici à la maison la situation est larmoyante. D’un côté maman désolée de partir et moi assommée de rester avec ma tante, une superstition bête. Et d’un autre côté ma tante qui n’a que nous, que moi au monde et qui ne dit rien mais qui est blessée au cœur de voir que je souffrirais de rester avec elle. Je suis à bout de forces, je reste là tout le jour sans désserer les dents pour ne pas pleurer, la gorge serrée, des bourdonnements dans les oreilles et une drôle de sensation, comme si les os allaient percer la chair qui s’en va, que je ne sens pas. Et cette pauvre tante qui voudrait que je sois contente et que je parte et que je reste avec elle et s’écriant déjà en elle-même, je la connais bien allez: Marie part aussi, ils ne reviendront plus jamais ! Tout est possible, je vous dis que je suis à bout de forces, que je ne crois à rien et crois tout possible. Ni rester ni partir ne me vaut rien mais il me semble qu’on restera moins longtemps avec moi. Du reste je ne sais rien.
Odjet mě nutí čestné uznání nebo medaile pro Breslau. Ach, nemám v ničem štěstí!
C’est la mention ou la médaille de Breslau qui me fait partir. Ah ! je n’ai de chance en rien !
Budu tedy muset zemřít ubohá. Já, která jsem tolik věřila a modlila se.
Il faudra donc mourir misérable. Moi qui croyais et priais tant.
Tak tedy po nejrozčilujících tahanicích na světě je odjezd stanoven na sobotu. Mám čas se přesvědčit, jestli medaile pro Breslau...
Donc après des tiraillements les plus énervants du monde voilà le départ fixé à samedi. J’ai le temps de voir si la médaille de Breslau...
Paní de Brimont právě odešla, je jedenáct hodin; strávily jsme večer magnetizováním, zkoušením kostýmů, vyprávěním příběhů a řečmi o Girardinově závěti.4
Mme de Brimont sort d’ici, il est onze heures, nous avons passé la soirée à magnétiser, à essayer des costumes et à raconter des histoires et le testament de Girardin.
Dnes ráno u Gaviniových a u kněžny rozloučit se za mámu. Odjedu vůbec?
Ce matin chez les Gavini et la princesse, faire les adieux de maman. Vais-je partir ?
Poznámky
Slavnostní udílení cen na Salonu — „la distribution des récompenses“ —, při němž byly oficiálně rozdávány medaile a čestná uznání. ↩
Chairon: pařížský lékař, kterého Marie navštívila inkognito. ↩
Allevard: lázeňské město v departementu Isère ve francouzských Alpách se sirnými prameny předepisovanými při dýchacích neduzích. ↩
Émile de Girardin (1802–1881), tiskový magnát, zemřel 27. dubna 1881. ↩