❦
Pondělí 25. dubna 1881
Lundi 25 avril 1881
Sen, který věstí ponížení. Ostatně každé ráno začínám tím, že se ptám, z které strany by mohla přijít ta nepříjemnost, která nepochybně přijde — je to, jsem si teď jistá, opravdová nemoc, následek dvou tří velkých podlostí, které mi nebe seslalo. Z toho se musí dát vyléčit, nějaký velký lékař-psycholog, neboť to přece není přirozené a ty ustavičné obavy jsou způsobeny nervovými poruchami... Ach, jak je to všechno!... Zkrátka.
Rêve qui présage des humiliations. Du reste chaque matin je commence par me demander de quel côté pourrait bien venir l’ennui qui ne va pas manquer d’arriver, c’est, j’en suis certaine à présent une maladie déterminée à la suite de deux ou trois grosses vilenies que le ciel m’a envoyées. On doit pouvoir se guérir de ça, un grand médecin psychologue car enfin ce n’est pas naturel, et ces appréhensions incessantes sont causées par des troubles nerveux... Ah ! que tout cela est !... Enfin.
Mluví o mně zle, protože jsem umělkyně. Představuji si ty věci, které se o mně vyprávějí... nepochybně takové výmysly, že bych z nich byla úžasem bez sebe. Bůhví, co se může povídat... ale také jsem před hlupáky neopatrná.
On dit du mal de moi parce que je suis artiste. Je m’imagine les choses que l’on se raconte... sans doute des inventions telles que j’en serais renversée de surprise. Dieu sait ce qu’on peut dire... mais aussi je suis imprudente devant des imbéciles.
Onehdy se před tou starou husou Tchoumakoffovou jdu na něco potichu zeptat Alexise, a když Tchoumakoffová naléhala, že to chce vědět, řeknu jí jako něco nehorázného, že se to dá říct jen mužům, a se smíchem a víte přece s tím výrazem, který znamená, že chce člověk schválně říct nějakou hloupost.
L’autre jour devant cette oie de mère Tchoumakoff je vais demander quelque chose tout bas à Alexis et comme la Tchoumakoff insistait pour savoir, je lui dis comme une chose énorme que cela ne se pouvait dire qu’à des hommes, et en riant et vous savez bien avec cet air qui signifie qu’on veut dire exprès une bêtise.
A ta husa se nakloní a ptá se mě, jestli uhodla: „Řekla jste mu paroháč,1 viďte?“
Et cette dinde qui se penche et qui me demande si elle a deviné: - Vous lui avez dit cocu n’est-ce pas ?
Zůstala jsem z toho jako opařená.
J’en suis restée abasourdie.
Pracuji na sedmatřicítce,2 dvanáctiletá holčička, nahé torzo, jak v nepřítomnosti umělce čmárá po plátně. Není to z domýšlivosti, že bych chtěla udělat obraz, ale člověk najde pohyby, a pak mám ráda, když je nějaká myšlenka i ve studii.
Je travaille au 37, une fillette de douze ans, le torse nu et barbouillant une toile en l’absence de l’artiste. C’est pas par prétention de faire un tableau mais on trouve des mouvements et puis j’aime bien qu’il y ait une idée même dans une étude.
Poznámky
Pozn. překl.: paroháč (cocu) — francouzsky muž, jehož žena je nevěrná. V dobré společnosti to slovo působilo pohoršlivě, zvláště z úst mladé ženy. Marie shledává odhad oné starší dámy výmluvným o jejím vlastním smýšlení. ↩
Pozn. red.: sedmatřicítka (le 37) — Marie uvádí jen číslo, bez ulice. Že šlo o soukromý ateliér, kde pracovala mimo Académie Julian, je pouhá domněnka, nikoli ověřený fakt. ↩