Pondělí 21. března 1881

Mám svých osm dní prázdnin. Předně řekněme, že Marie, Etiennova žena, dorazila dnes ráno poté, co strávila měsíc v Nice, kde se před ní její nestálý manžel skrýval s Hamsleyovou.
Vycházíme s mámou, ke Gaviniovým, které už, jak víte, nemám ráda; jsou dost hrdí na to, jakým dojmem jsem zapůsobila na Pattiové premiéře, všichni se ptali, kdo je ta mladá dívka. Prý jsem vypadala velmi dobře, hezká, elegantní. Pozvání v pátek do Opery — ale vyparáděte se, lidé se o vás zajímají, je třeba vzbudit senzaci. Pak ke Colucciovým, kteří jsou hodní lidé, ale nudní, a k Juvisyovým.
Zapomínám na Dalmase, který mi dělá střevíce, a na Douceta, který mi šije kostým na středu — ples u pana de Dalmase, kostýmovaný, parádní, maškarní. Velmi elegantní a velmi nóbl; Gaviniovi mi kladli na srdce, abych byla velmi krásná (to oni dostali pozvání), jdou tam.
Saint-Amand přišel v sobotu, včera i dnes, aniž by nás zastihl. Svěřil své obavy Rosalii: odpočinula si trochu, ať jde hlavně brzy spát, ať je odpočatá, ve středu velmi hezká. A ať myslí na nóbl kostým, ať je zkrátka krásná.
Doucet mi šije kostým ve stylu Direktoria nebo Konzulátu z bílého krepdešínu, s peplem staženým pod prsy, střevíce s pásky jako kothurny, girlandy — zkrátka, ještě vám to vylíčím.