❦
Neděle 27. února 1881
Dimanche 27 février 1881
Julian je k obrazu chladnější, říká, že jsem plátno přepracovala.1 To je pravda. Ale lépe to neumím... Mám chuť říct, že nikdy nebudu umět malovat. Mé uši mě přivádějí k šílenství strachem, často neslyším, a co pak!! A nepřejde to, naopak s věkem.
Julian se montre plus froid pour le tableau, il dit que j’ai fatigué ma toile. Ça c’est vrai. Mais je ne sais pas mieux... J’ai envie de dire que je ne peindrai jamais. Mes oreilles me rendent folle de peur, souvent je n’entends pas et alors !! Et ça ne passera pas, au contraire avec l’âge.
Jako by nestačilo to, co už mám; nebojím se už ani ztrát peněz, ani úmrtí příbuzných, a tak jsem se ptala, jaká rána mě ještě může potkat, neboť jsem čekala a stále čekám hrůzy.
Ce n’était pas assez de ce que j’avais aussi, ne craignant plus ni les pertes d’argent, ni les morts de parents, je me demandais quel coup pouvais-je bien recevoir car je m’attendais et m’attends encore à des horreurs.
Paříž slaví sedmdesáté deváté výročí narození Victora Huga.2 Protože pracuji na obraze, jdu tam až kolem půl šesté; teta, Dina a já jsme hodinu stály uprostřed davu před jeho domem, napůl zasypaným věnci a květinami. Stál u okna a posílal davu a delegacím rukou polibky, zatímco se před ním skláněly prapory. Nikdy jsem nedokázala bez dojetí číst o tom, že prapory zdraví — dnes večer jsem to viděla. Je to to nejvznešenější a nejdojemnější, co lze spatřit, a byla bych se rozplakala, kdybych to už neudělala včera až do půlnoci, a z jiné příčiny. Když se okno toho malého paláce zavřelo, lidé volali ať žije Victor Hugo a nás dav doslova nesl. Myslela jsem, že držím za ruku Dinu, a teprve po několika minutách jsem zjistila, že držím ruku neznámého muže, který nás chránil oběma pažemi a s pozdravem nás opustil, když nás dovedl zpátky na chodník, kde už byl obnoven provoz.
Paris fête le soixante dix-neuvième anniversaire de la naissance de Victor Hugo. Travaillant au tableau je n’y vais que vers cinq et demie, ma tante, Dina et moi sommes restées une heure au milieu de la foule devant sa maison à moitié couverte de couronnes et de fleurs. Il se tenait à la fenêtre envoyant des baisers de la main à la foule et aux délégations pendant que les bannières s’inclinaient devant lui. Je n’ai jamais pu lire sans émotion que les drapeaux saluent, j’ai vu ce soir. C’est tout ce qu’on peut voir de plus grand et de plus touchant et j’aurais pleuré si je ne l’avais déjà fait hier jusqu’à minuit et pour une autre cause. Quand la fenêtre du petit hôtel a été fermée on a crié vive Victor Hugo et nous avons été littéralement portées par la foule. Je croyais tenir Dina par la main et ce n’est qu’au bout de quelques minutes que je m’aperçus que je tenais la main d’un inconnu qui nous a protégées de ses deux bras et nous quitta en saluant nous ayant ramenées sur le trottoir où la circulation était rétablie.
Ach ty pitomé noviny dobré společnosti; ó Gaulois, ó Figaro! Zdržely se kvůli politice Victora Huga.3
Ô les journaux idiots de la bonne société; Ô Gaulois, Ô Figaro ! Ils se sont abstenus à cause de la politique de Victor Hugo.
Čtou se kvůli zábavným věcem, které tam člověk najde, kvůli skandálům, kvůli klepům. Co se týče vážných článků, ty vždycky přeskakuji, jsou mdlé a falešné.
On les lit à cause des choses amusantes qu’on y trouve, de scandales, de cancans. Quant aux articles sérieux je les passe toujours, ils sont insipides et faux.
Návrat z Ruska mi zasadil těžkou ránu. Máma se vrací taková, jaká odjela, a já jsem čekala tolik změn. Jsem zdrcená.
Le retour de Russie m’a porté un grand coup. Maman revient comme elle était partie et moi qui attendais tant de changements. Je suis atterrée.
Tady jsou apoštolské listy Paulovi a jeho ženě. Proč? Není mi to všechno snad úplně jedno!
Voici les lettes apostoliques à Paul et à sa femme. Pourquoi? Est-ce que ça ne m’est pas bien égal tout ça !
Poznámky
Pozn. překl.: „přepracovat plátno“ (fatiguer la toile) — ateliérový termín pro obraz tolikrát přepracovaný, že ztratil svěžest a spontánnost. ↩
Pozn. překl.: Victor Hugo se narodil 26. února 1802; oslava jeho vstupu do osmdesátého roku 27. února 1881 přivedla k jeho domu na avenue d’Eylau obrovské davy. ↩
Pozn. překl.: Le Gaulois a Le Figaro — konzervativní pařížské deníky. ↩