❦
Čtvrtek 3. února 1881
Jeudi 3 février 1881
Mám tu před očima podobizny své matky a svého otce z doby, kdy byli zasnoubeni.
J’ai là devant les yeux les portraits de ma mère et de mon père quand ils étaient fiancés.
Pověsila jsem si je na zeď jako doklady.1 Podle Zoly a jiných věhlasnějších filozofů je třeba vidět příčiny, aby člověk pochopil následky. Narodila jsem se matce nadmíru krásné, mladé a zdravé má hnědé vlasy, hnědé oči, zářivou pleť.
Je les ai accrochés au mur comme documents. Selon Zola et d’autres philosophes plus renommés il faut voir les causes pour comprendre l’effet. Je suis née d’une mère excessivement belle, jeune et bien portante elle a les cheveux bruns, les yeux aussi, une peau éclatante.
A otci plavovlasému, bledému, chatrného zdraví, který si žil tak bujně, až z toho onemocněl; (prý by se dokonce velmi snadno bylo dalo dosáhnout rozvodu, neboť stonal hned zkraje) — sám byl synem velmi statného otce a churavé matky, jež zemřela mladá, a bratrem čtyř sester, více či méně hrbatých od narození. Dědeček a babička byli pevné konstituce a měli devět dětí, všechny zdravé, urostlé, některé z nich krásné, například mámu, Etienna, Vladimíra a toho hrozného ztraceného člověka, a také Emila. Churavý otec onoho slovutného výtvoru, jímž se zde zabýváme, zesílil a pookřál na zdraví, kdežto matka, oslnivá zdravím a mládím, zeslábla a znervózněla zásluhou té strašné existence, kterou jí připravili: skandály bratří, její ustavičné zákroky, jež ji nutily protrávit mládí v úzkostech, aby u úřadů vymohla milosti a shovívavost, k čemuž ji pobízela babička, která svého hrozného syna zbožňovala; zásluhou toho zbožňování, a také dědečkova, vznikl kult, jehož bohem byl tento muž — a to nás všechny zničilo.
Et d’un père blond, pâle, d’une santé délicate, ayant fait la vie au point d’en devenir malade; (il paraît même qu’on aurait pu très facilement obtenir le divorce, car c’était au commencement qu’il était malade) fils lui-même d’un père très vigoureux et d’une mère maladive morte jeune; et frère de quatre sœurs plus ou moins bossues de naissance. Grand-papa et grand-maman étaient bien constitués et ont eu neuf enfants tous bien portants; grands; dont quelques uns beaux, par exemple maman, Etienne, Wladimir et cet horrible homme perdu, et aussi Emile. Le père maladif de l’illustre produit qui nous occupe est devenu fort et bien portant, et la mère éblouissante de santé et de jeunesse est devenue faible et nerveuse grâce à l’horrible existence qu’on lui a fait, les scandales des frères, ses interventions incessantes qui lui ont fait user sa jeunesse en transes pour obtenir des grâces et des indulgences des autorités, poussée qu’elle était par grand-maman qui adorait son horrible fils; grâce à cette adoration et à celle de grand-papa aussi on a institué un culte dont le Dieu a été cet homme, c’est ce qui nous a tous perdus.
Předevčírem jsem dočetla „Zabijáka“,2 až mi z toho bylo skoro špatně, tak mě uchvátila pravdivost té knihy, že se mi zdálo, jako bych s těmi lidmi žila a rozmlouvala.
J’ai fini « l’Assommoir » avant-hier, j’en ai été presque malade, tellement saisie par la vérité du livre qu’il me semblait vivre et converser avec ces gens-là.
Pobuřovalo mě, že žiji a jím, zatímco se kolem mě, o něco níž, dějí takové hrůzy... Měl by to číst každý, byli bychom lepší... Ale uklidnila jsem se hlavně proto, že můj osamělý čin by byl nepostřehnutelný.
J’étais indignée de vivre et de manger pendant que ces horreurs se passent autour de moi plus bas... Tout le monde devrait le lire, on serait meilleur... Mais je suis calmée surtout parce que mon action isolée serait imperceptible.
Kdopak kdy popřel sociální otázku?
Qui donc a nié la question sociale ?
Ó ano, musí se do toho dát všichni, ó ano, musí! Jenže socialisty pranýřují jako lůzu a blázny — a socialisté sami často sklouznou do utopie! Ó propasti! A já nedokážu napsat ani novinový článek!
Oh ! oui il faut que tout le monde s’y mette, oh ! oui il le faut. Mais on traite les socialistes de canailles et de fous et les socialistes souvent tournent à l’utopie ! Ô abîme ! Et je ne suis seulement pas capable de faire un article de journal !
A pak — noviny, které se čtou, by o to ani nestály!
Et puis les journaux lus, ne voudront pas de ça !
Abych se vrátila k něčemu jinému — jsem opravdu pořádné dítě. Onehdy jedna kamarádka psala při jídle dopis, já k ní přistoupím a doprostřed jejího psaní načmárám pár bláznivých vět, aniž bych věděla komu a oč jde. Smály jsme se tomu a dnes mi podává tenhle list, o jehož předání své neznámé pisatelce ji ta osoba prosí. Je to stejně bláznivé jako to, co jsem napsala já — zkrátka odpověď. A hle, nad takovými dětinskostmi se pak směji sama pro sebe.
Pour en revenir à autre chose, je suis vraiment bien enfant, l’autre jour une camarade écrivait une lettre pendant le repas, je m’approche et écris quelques phrases folles au milieu de son écriture à elle sans savoir à qui et quoi. Nous en avons ri et aujourd’hui elle me remet la feuille que voici que la personne la prie de transmettre à sa correspondante inconnue. C’est aussi fou que ce que j’avais écrit, une réponse enfin. Et voilà les enfantillages qui me font rire toute seule.
A abych se vrátila ještě k něčemu jinému, povím vám, že se mi zdá, jako bych si s Cassagnacem povídala a že ho, myslím, miluji... Ale víte, to všechno jen napsané nebo vyřčené; nevěřím totiž, že na něj kdy myslím jinak, než když si večer skládám romány, abych usnula...
Pour en revenir à autre chose encore je vous dirai qu’il me semble avoir causé avec Cassagnac et que je crois l’aimer... Mais vous savez, tout cela écrit ou parlé; car je ne crois pas que j’y pense jamais autrement que pour composer des romans le soir pour m’endormir...
Je to zvláštní a neumím to vysvětlit — zdá se mi, že se to odehrává mimo mne, víte, jako ten hrdina ze Slečny Maupinové,3 který má Rosettu všemi možnými způsoby, a přece se nikdy nedokáže přesvědčit, že je jeho milenkou. Marně píšu a říkám, že toho muže miluji, nevěřím tomu, nemyslím na to; věřím tomu jen ve chvíli, kdy to píšu, a pak už nic. Julian říká, že jsem ten velký úder snesla velmi dobře, ale že mě viděl hluboce zasaženou, jak odbíhám od práce, aniž bych věděla proč, pak se prudce vracím a zase odcházím.
C’est curieux et je ne sais l’expliquer, il me semble que cela se passe en dehors de moi, vous savez comme le héros de Mlle Maupin qui a Rosette de toutes les manières et qui ne peut jamais se persuader qu’elle est sa maîtresse. J’ai beau écrire et dire que j’aime cet homme, je n’y crois pas, je n’y pense pas; je ne le crois qu’en l’écrivant, puis plus rien. Julian dit que j’ai supporté le grand coup très bien mais qu’il m’a vue très frappée, et quittant mon travail sans savoir pourquoi, puis revenant brusquement, m’en allant encore.
Ničeho jsem si nevšimla, zdál se mi jako vždycky, a když jsem o sobě věděla, že jsem rozrušená, bylo to z jiných důvodů — kvůli plesu, kvůli společnosti — a Julian to připisoval Cassagnacovi. Ne, byla jsem klidná, srazilo mě to k zemi a já se smířila dřív, než jsem s jistotou věděla, že se žení. Bojovat jsem chtěla teprve sedm dní před tou událostí, do té doby jsem si říkala, že je to jen chvilka, která pomine, a že je třeba zavřít oči a zacpat si uši. Jeho velká síla zjevně spočívala v tom kouzlu, jež ho obklopovalo v době, kdy jsem ho poznala. Má představivost si ho vybavovala jen ve dvorských krátkých kalhotách,4 s velkou červenou stuhou přes prsa, jak na schodech Zákonodárného sboru přijímá mladého císaře.
Je n’ai rien remarqué, il m’a semblé être comme toujours et lorsque je me savais agitée c’était pour d’autres motifs, pour un bal, pour le monde, et Julian a attribué cela à Cassagnac. Non, j’ai été calme, cela m’avait assommée et je me suis résignée avant de savoir pour sûr qu’il se mariait. Je n’ai voulu lutter que sept jours avant l’évènement, jusqu’à là je me disais que ce n’était qu’un moment à passer et qu’il fallait fermer les yeux et se boucher les oreilles. Evidemment sa grande force a été dans le prestige qui l’entourait à l’époque où je l’ai connu. Mon imagination ne se le représentait qu’en culotte de cour, le grand cordon rouge traversant la poitrine; recevant le jeune Empereur sur les degrés du corps Législatif.
Teď je všechno zvadlé! Ale ten otisk pochází z oné doby.
A présent tout est flétri ! Mais l’empreinte date d’alors.
Řekli jsme si to se starým Julianem.
Nous nous le sommes dit avec le père Julian.
Možná má Julian pravdu a mé rozrušení bylo nevědomé, pak by to byla ta pravá... Zkrátka jsem jako ten ubohý d’Albert, jenže u něj šlo o tělo a u mne o ducha. Píšu, že miluji, jednám, jako bych milovala, říkám důvěrníkovi, že miluji — a sama tomu nevěřím. Říkám vám, odehrává se to mimo mne. Já sama zůstávám věčně netečná. A když to říkám, je to proto, že mi Julian plete hlavu tím, že tomu věří. A pak Julian nazývá všechny mé příběhy hloupostmi pensionátních slečen, říká, že neznám život a že mé úvahy jsou vymyšlené; Julian smýšlí jako tolik knih a her, které mě pobouřily: láska podle nich většinou není vyústění zabalené do spousty jemných věcí, nýbrž cíl. Ostatně jeho to pobuřuje, ježil se, když viděl ty nejkrásnější, ty nejvznešenější, ty nejjemnější padat do náruče onoho hrubého svůdce, jemuž šlo jen o jediné. Zkrátka je to velmi zvláštní zjev, ten lapač žen, dělal z toho pravé řemeslo — a muselo to tak být, nedalo se nic dělat, ať člověk dělal cokoli: prosby, hrozby, zápas tělo na tělo; a dokázal si zjednat odpuštění... Prý měl takové postavení, že lidé museli chodit za ním.
Peut-être Julian a raison et mon agitation a été inconsciente, ce serait la vraie alors... Enfin je suis comme ce pauvre d’Albert seulement lui c’était le corps et moi c’est l’esprit. J’écris que j’aime, j’agis comme si j’aimais, je dis que j’aime à un confident et je ne le crois pas moi. Je vous le dis cela se passe en dehors de moi. Moi je reste éternellement indifférente. Et si je le dis c’est que Julian me monte la tête en le croyant. Et aussi Julian appelle toutes mes histoires des fadaises de pensionnaires et que je ne connais pas la vie et que mes raisonnements sont de chic; Julian pense comme tant de livres et de pièces qui m’ont révoltée; l’amour pour la plupart du temps n’est pas une conséquence enveloppée dans un tas de choses délicates, mais un but. Du reste cela le révolte, il était horripilé en voyant les plus belles, les plus reines, les plus fines tomber dans les bras du grossier charmeur qui ne se souciait que d’une chose. Enfin c’est un type bien curieux que ce preneur de femmes, il en faisait un vrai métier et il le fallait il n’y avait pas à dire, quoiqu’on fît, prières, menaces, luttes corps à corps; et il se le faisait pardonner... Il paraît qu’il avait une situation qui faisait qu’on avait à aller chez lui.
napříč stránkou
Zubař tedy.
en travers Un dentiste alors.
Julian čekal, že mé historky budou pikantnější, ale přesto mi věří. Trochu ho překvapují mé... svaté představy; mne také, ale já už jsem taková. Sentimentální... anebo tedy možná docela obyčejná — zdá se mi, že budu velice přízemní, nenajdu-li ten vysněný ideál. Je snad možné, že člověk musí nevyhnutelně zapadnout do bahna... vždyť konec konců je to život, jak se říká. Co vy víte o životě? mi připadá jako slova bez smyslu, a přece to něco znamenat musí — a já vskutku o životě nevím nic.
Julian croyant que mes histoires seraient plus régalantes, il me croit pourtant. Il est un peu surpris de mes idées... saintes; moi aussi, mais je suis comme ça. Sentimentale... ou bien alors tout à fait ordinaire peut-être, il me semble que je serai très matérielle si je ne trouve pas l’idéal rêvé. C’est-il possible qu’il faille s’embourber fatalement... car enfin c’est la vie comme on dit. Qu’est-ce que vous savez de la vie ? me paraît des mots sans sens, cela doit dire quelque chose pourtant et bien vraiment je ne sais rien de la vie.
Inu, a co tedy láska?? Ta k Cassagnacovi?? K Cassagnacovi mravně oškubanému a zvadlému?? Heloisa5 praví, že „bohatství a vznešenost nečiní kouzlo lásky; pravá něha odděluje od milovaného vše, co jím samým není, a stranou klade jeho jmění, jeho hodnost, jeho úřady, aby ho brala jen jako jeho samého“. To je přijatelné, budiž, ale co jeho vlastnosti srdce a ducha?
Eh bien et l’amour alors ?? celui de Cassagnac ?? De Cassagnac déplumé moralement et flétri ?? Héloïse dit que « les richesses et les grandeurs ne font pas le charme de l’amour, la véritable tendresse soit séparer de l’amant tout ce qui n’est pas lui-même, et mettre à part sa fortune, son rang, ses emplois, pour le considérer seul ». C’est passable je veux bien mais ses qualités de cœur et d’esprit ?
Jestliže ho místo čistého, věrného, vznešeného, jemného shledávám obyčejným, a přesto jím zůstávám okouzlena — čím??? Proč ve svých pohádkách na dobrou noc nedokážu najít jiného hrdinu, a to už přes tři roky? Tak je to tedy on? Julian to tvrdí, já o tom pochybuji. Zeptal se mě, zda mám radost, když ho vidím — ale ano. Pokaždé? — pokaždé. — A vůbec, mění se snad člověk? Mění-li se, znamená to, že to bylo falešné.
Si au lieu de pur, loyal, élevé, délicat je le trouve ordinaire et continue à être fascinée., par quoi ??? Pourquoi dans mes comtes à dormir ne puis-je trouver un autre héros, et depuis plus de trois ans ? Alors c’est donc lui ? Julian l’affirme, moi j’en doute. Il m’a demandé si j’ai du plaisir à le voir, mais oui, Toujours ? - toujours . - D’abord est-ce qu’on change ? Si on change c’est que c’était faux.
Inu, ale to všechno mi nebrání vidět skutečnosti života: ať si myslím cokoli, je třeba vylézt ze své díry, je třeba získat postavení. Jakmile budu jednou provdaná, je po všem, budu počestná a žádný Cassagnac... ostatně on na mě nemyslí, nikdy nemyslel a velmi by žasl, kdyby věděl, co všechno o něm píšu... ve své samotě.
Eh bien mais tout cela ne m’empêche pas de voir les réalités de la vie, quoique je pense il faut sortir de mon trou, il faut une situation. Une fois mariée tout est fini, je serai honnête et plus de Cassagnac... du reste il ne pense pas à moi, n’y a jamais pensé et serait bien étonné s’il savait tout ce que j’en écris... dans ma solitude.
Poznámky
Pozn. překl.: „doklady“ (documents) — Marie užívá naturalistického slovníku Émila Zoly: na rodinné podobizny pohlíží jako na vědecké preparáty ke studiu dědičnosti a původu. ↩
Pozn. překl.: „Zabiják“ (L’Assommoir, 1877) — naturalistický román Émila Zoly o úpadku dělnické rodiny v alkoholismu; jeden z nejúspěšnějších svazků cyklu Rougon-Macquartové. ↩
Pozn. překl.: „Slečna Maupinová“ (Mademoiselle de Maupin, 1835) — román Théophila Gautiera; jeho hrdina d’Albert touží po milence, již zbožňuje v představách, avšak skutečné naplnění lásky v něm zůstává podivně neživé. ↩
Pozn. překl.: dvorské krátké kalhoty (culotte de cour) — slavnostní oděv nošený na císařských dvorních recepcích za Napoleona III.: krátké kalhoty ke kolenům, hedvábné punčochy a žaket; do roku 1881 už dávno vyšlý z módy, ale uvízlý v Mariině představivosti z let, kdy Cassagnaca poprvé poznala v posledních dobách císařství. ↩
Pozn. překl.: Heloisa (asi 1090–1164), učenkyně a abatyše proslulá tragickou láskou k filozofu Pierru Abélardovi; jejich dochovaná korespondence patří k nejslavnějším milostným dopisům středověku. ↩