❦
Pátek 4. února 1881
Vendredi 4 février 1881
Tady je něco, co jsem si, myslím, sem často zapisovala a co nacházím u Jeana-Jacquese Rousseaua.
Voilà quelque chose que je crois bien avoir souvent écrit ici et que je trouve dans Jean-Jacques Rousseau.
„Pro tu, která miluje, neexistují žádní muži; její milenec je víc, všichni ostatní jsou méně: ona a on jsou jediní svého druhu.“1 Není to tak? Vždyť jsem vám říkala, že Cassagnac je jediný, kdo je mi roven.
« Il n’y a point d’hommes pour celle qui aime; son amant est plus, tous les autres sont moins: elle et lui sont les seuls de leur espèce ». N’est-ce pas ? Quand je vous disais que Cassagnac était mon seul semblable.
Celý den zůstávám ponořená do snění, jehož je ten muž předmětem. Nejsem kvůli němu schopná pracovat, jsem neklidná, rozrušená. Je to směšné po tak dlouhé době... Ale protiřečím si... Zkrátka, ráda bych věděla, zda je to počestný cit, anebo prostě jen přetlak mého mládí, jež potřebuje předmět zbožňování. Vidíte, všechny tyhle řeči jsou jen opakování a bledé čmáranice.
Je reste toute la journée plongé dans des rêveries dont cet homme est l’objet. J’en suis incapable de travailler, inquiète, troublée. C’est ridicule après tant de temps... Mais je me contredis... Enfin, je voudrais bien savoir si c’est un sentiment honorable ou tout simplement le trop plein de ma jeunesse qui a besoin d’un objet d’adoration. Voyez-vous tous ces discours, c’est des redites et de pâles barbouillages.
Poznámky
Pozn. překl.: Z Rousseauova románu „Julie aneb Nová Heloisa“ (Julie, ou la Nouvelle Héloïse, 1761), díl I, dopis 14. ↩