Pátek 7. ledna 1881

Vyprávím všem těm dámám o podlostech, jichž jsem obětí, a protože jsou všechny na mé straně, je to další důkaz, že mám pravdu. Několik jich říká, že mě měly za silnější a že jsem se nechala napálit. Souhlasím, ale je tak krásné přenechat druhým specialitu dvojtvárnosti a intrik! řekla jsem přenechat, to není přesné, přenechávám jim to, protože si uvědomuji, že jsem definitivně neschopná intrik a klepů. Je to tak únavné, tak nudné, zkrátka nevím, jak se to dělá. A pak je to také uspokojení vědět, že jsem lepší než ostatní. Být napálena a aby se to vědělo, ale to je lahodný pocit! Je to téměř vysvědčení poctivosti, upřímnosti. A svědomí! Mít čisté svědomí a vidět podlost druhých, vidět sebe čistou a ostatní špinavé, i na újmu svých zájmů, ale ta újma za těchto podmínek téměř mizí, a čím víc je člověk obětí, tím větší je to rozkoš!
Samozřejmě bych při prvních třenicích měla říct: „Když je tomu tak, váš obraz dělat nebudu...“ Ale to by naplnilo radostí Amélii, která by viděla své snahy korunované úspěchem. Neodejdu-li, je to výhradně z tohoto důvodu. Hrála bych do karet těm špinavým stvořením. Říkám to všechno nahlas a dodávám, že nechám věci běžet, přesvědčená, že Amélie nepřistoupí na to, aby mi tak příšerně překážela. Dělám, že věřím, že je to nemožné, a tvářím se vlídně na Juliana, kterému je velmi trapně, že se dopustil té podlosti, i na Amélii, která je velmi spokojená. V neděli se bourá příčka, v pondělí se nastěhuji, a uvidím-li, že pokračuje ve svém drahém plánu, předstírám údiv, a bude-li trvat na svém, odejdu klidně. Je nemožné, aby na tom za těchto podmínek trvala, a dopustí-li se té ohavné netaktnosti a zůstane přesto, budu pomstěna už samou nízkou podlostí jejího jednání i jednání Juliana, který takovou hrůzu dovolil. Pak budu mít krásnou roli oběti!
Jdu k Gaviniovým.