Čtvrtek 1. ledna 1880

Pan de Morgan malovaný kornout z růžového saténu plný bonbonů. Gabriel, ten čistý, ten lahodný, hezkou bonboniéru s pěti šesti librami bonbonů. Já posílám Berthe kapesník s krajkou.
Byla jsem ráno v ateliéru, aby — když budu pracovat na Nový rok — pracovala celý rok. Pak jsme vyjely na návštěvy a do Bois. Paul odjel dnes v sedm večer, máma ho sama doprovodila až k vagonu; železnice člověka dojme. Nechala jsem ho odjet bez většího pohnutí, než kdyby šel do města, a kdybych byla dojela až na nádraží, jistě bych se rozplakala. Máma za námi přijíždí do divadla Nouveautés. Paris en action, velmi zábavná revue. Ten čistý nás tam zastihne, Paul mu telegrafoval (měly jsme tam jít včera a Gabriel cudný si umiňoval, že nás tam uvidí).
Kašlu, a tak zůstávám vzadu v lóži… a také abych si popovídala s archandělem. Ctnost se stala takovým žertíkem, dosud nenápadným. Jenže protože vypadám smutně, ptá se mě, co se děje. Však víte, pořád totéž. Koneckonců je to látka k důvěrnostem s Gabrielem a vskutku mě to trápí. Teta říká, že jediné, co se dá dělat, je nechat si ho představit a pak po dvou týdnech se ho zeptat, jestli věří, že jsem mu psala já. To by bylo příliš rafinované pro toho vibriona, kterého nazývám vycpancem a hlupákem, načež Gabriel odpoví, že by byl rád na jeho místě.
[Charles] des Perrières je v sále, přijde nás pozdravit, [začerněná slova: ostatní ne]
A u východu Filippini a baron Rognât.
Odpoledne jsme potkaly Multeda, nechaly jsme zastavit kočár a vřele mu poblahopřály.
Jenže jsem se začervenala, on také hodně. Není do své snoubenky ani trochu zamilovaný, to vám zaručuju… Ale je spokojený. Jen považte — přižení se do domu, mladé manžele nebude život nic stát, celý jejich příjem bude jen pro ně.