Pondělí 24. listopadu 1879

Byly jsme pozvat Juliana na večeři a on dělal tisíc okolků, že by tím ztratil veškerou autoritu nade mnou a že pak by to už vůbec nešlo, tím spíš, že by i sebemenší zdání ochoty z jeho strany vůči mně vypadalo jako nestoudná protekce. Řeklo by se, že ho zveme na večeře a že si u něho dělám, co chci, protože jsem bohatá atd. atd. Ten dobrák má pravdu. Ostatně je to znamenitá metoda zákeřnosti: Amélie ji použila na Breslau, která se ke mně nakonec chovala nezdvořile, protože si pořád musela poslouchat, že je moje komorná.
Každý večer čtu Zolu.