❦
Sobota 22. listopadu 1879
Samedi 22 novembre 1879
Způsobila jsem si nepříjemnost sama. Když ne ostatní, tak já. Ten portrét. Byla jsem tak hloupá, že jsem o něm řekla Tonymu. Teď budu mít to potěšení snášet všechna škádlení své rodiny, která začíná nebo začne říkat, že Tony je žebrák, otrhanec, tvor, který by beze mě neměl co jíst. Ach, to je pro něj štěstí, že si za ten portrét může nakrást peněz! Jsou to čtyři tisíce franků, ale jim říkám, že to podle mne bude šest nebo osm tisíc. Tak jim čtyři tisíce franků nebudou připadat tak strašné. I mně je jich líto, ale co se dá dělat! Kdybych se o tom hloupém portrétu nezmínila, všechno by šlo tak dobře. Ten člověk je tak hodný. Zanesla jsem mu svou kopii: „Ještě to není dost široce pojaté, ještě to nemá dost pevnosti.“ Příští týden udělám ještě další: dvě Rubensovy hlavy v kopii Roberta-Fleuryho otce, to byl tedy velký umělec. A potom kousek plátna od téhož, ale originál. Protože velice obdivuji skicu, kterou udělal pro svůj strop v Lucemburském paláci (on, Tony), nabízí mi ji tím nejlaskavějším způsobem a říká, že mu dělá velkou radost darovat ji někomu, kdo se v tom dobře vyzná, kdo to ocení...
Je me suis crée un ennui moi-même. Quand ce ne sont pas les autres c’est moi. Ce portrait. J’ai eu la bêtise d’en parler à Tony. Maintenant j’aurai le plaisir d’essuyer toutes les taquineries de ma famille qui commence ou commencera à dire que Tony est un gueux, un va-nu-pieds, un être qui sans moi n’aurait pas de quoi manger. Ah ! il est bien heureux de voler de l’argent pour ce portrait. C’est quatre mille francs mais je leur dis que je suppose que c’est six ou huit mille. Comme cela les quatre mille francs leur paraîtront moins terribles. Je les regrette moi-même mais que voulez-vous ! Si je n’avais parlé de ce bête de portrait tout irait si bien. Cet homme est si bon. Je suis allée lui porter ma copie, « ce n’est pas encore assez large, pas encore assez de tenue ». J’en ferai encore la semaine prochaine deux têtes de Rubens copiées par Robert-Fleury père, un grand artiste celui-là. Et puis un petit bout de toile du même mais original. Comme j’admire beaucoup l’esquisse qu’il a fait pour son plafond du Luxembourg (lui Tony) il me l’offre de la façon la plus gracieuse disant que cela lui fait grand plaisir de la donner à quelqu’un qui s’y connaît bien, qui apprécie...
„Ale pane, vždyť vám jistě nechybějí lidé, kteří si vaší malby cení... (já to každopádně nejsem).“
- Mais Monsieur il ne doit pas en manquer des gens qui apprécient votre peinture... (pas moi toujours).
„Ale ne, to není totéž, to není totéž, to není totéž.“
- Mais non, ce n’est pas la même chose, ce n’est pas la même chose, ce n’est pas la même chose.
Už nabírám odvahu a skoro se ho přestávám bát. Když jsem ho dva roky vídala jednou nebo dvakrát týdně v ateliéru, připadá mi docela zvláštní s ním rozmlouvat a nechat si od něho pomáhat do kožešinového pláště. Ještě chvíli a budou z nás dobří přátelé. Nebýt toho portrétu, byla bych velmi spokojená, protože můj mistr je pro mě to nejlepší, co může být.
Je m’enhardis déjà et n’en ai presque plus peur. Après l’avoir vu une ou deux fois par semaine pendant deux ans à l’atelier, il me semble tout drôle de causer avec lui et qu’il m’aide à mettre ma pelisse. Encore un peu et nous serons une paire d’amis. Sans ce portrait je serais bien contente car mon maître est tout ce qu’il y a de meilleur pour moi.
Vracím se domů a najdu u nás celý klub, celou společnost paní Gaviniové i naši a Bichinského, který přišel představit jakéhosi hraběte Wodzinského, krásného Poláka, o kterého se všichni přetahují. Jsem v náladě. Byli tu Chaudordy, Multedo, Gavini atd... ale kvůli příšernému počasí leckdo chybí. Ach, a nový přítel, kapitán řadové lodi Lahirle, muž, který prý dokáže mluvit pořád, aniž by kdy nudil.
Je rentre et je trouve tout un club chez nous, toute la société de Mme Gavini et la nôtre et Bichinsky qui vient présenter un comte Wodzinsky, un beau Polonais très couru. Je suis entrain. Il y avait Chaudordy, Multedo, Gavini etc... mais il en manque à cause du temps qui est effroyable. Ah ! un nouvel ami, le capitaine de vaisseau Lahirle, un homme qui dit-on peut causer tout le temps sans jamais ennuyer.
Večer paní de Bailleul, která se vrátila.
Le soir Mme de Bailleul qui est revenue.