Pátek 21. listopadu 1879

Noviny se začínají zabývat Josephem, a tak se v Bois i všude jinde vytahuje víc než kdy jindy. Tady je malá historka z „Figara“, kterou mu připisují. [Chybí]
A přece to budou mít ti republikáni těžké: onehdy večer jde předseda Sněmovny do zamřížované lóže s nějakou ženou a ministr Lepère jde sám pro svůj kočár a cestou strčí do pana de Nervo, který vedl jednu dámu pod paží. Takže se jim smějí; „Gaulois“ a „Figaro“ jsou k Josephovi aspoň dost zdvořilé, ale „Triboulet“ ho nazývá kentaurem, krotitelem Léonových koní. Viděli jsme šéfa i podřízeného v Bois. Léon v kupé s Coquelinem a Joseph v malém dog-cartu, pak na koni a pak v rozhovoru s jednou kurtizánou v levé postranní aleji u malé kavárny. Obávám se, že tahle jezdecká socha až příliš holduje stájím a placeným ženám... to by bylo přízemní.
Vytříbenou a elegantní společnost republiky je teprve třeba vytvořit, a proto mě to krajně zajímá. Všechny mé schopnosti jsou upnuty k tomuto cíli a užírám se, že jsem tu připoutaná. Připomíná mi to Oelsnitz, bez níž bych se seznámila s Josephem a s Coquelinem, a tudíž i s Gambettou. Četla jsem Zolova „Eugèna Rougona“ a... i bez toho.
Jsem velmi nešťastná!