Pátek 31. října 1879

Vracíme se z Opery, mám dobrou náladu, bavili jsme se, byli jsme velmi elegantní. Paní Gaviniová, Berthe, Dina, já, Johnstone, Gavini, baron de Nervo, Multedo, Géry otec a syn, markýz de Casa-Riera a jeho tajemník.
Markýz je slepý, ale mluvím s ním už podruhé, poznává můj hlas, obětuji se a dělám mu po dvacet minut společnost. Hudbu jsme neslyšeli, celou dobu se povídalo, a protože jsme byli velmi rozjaření, není o čem zvláštním vyprávět.
Mladý Géry je rozkošný chlapec, atašé v Bruselu, vůbec ne hloupý a sympatický, vysoký tmavovlasý hoch Josephova typu, s nímž se dobře zná.
Udělali jsme ohromný dojem, říkám jsme, protože Berthe přišla až potom. Paní Gaviniová byla bez sebe radostí, když viděla, jak si mě prohlížejí lorňonem. Já jsem vešla s hlavou vztyčenou, jako bych byla královnou Paříže; ten výraz se špetkou dětinskosti mě velice zkrášluje.
Cassagnac je krásný a dobrý a má za ženu herku. Nebuďte pohoršeni! Je to opravdová herka. Inu... jsem skoro ráda, že to tak je; co by se bylo se mnou stalo bez malého prince? Vlastně ne, já bych ho postrčila k Jérômovi a mohlo se to znamenitě zařídit, jeho žena je tak hloupá! Blanc to dnes večer zase řekl.