Čtvrtek 30. října 1879 — Sešit 086

CZEN UK FR

Přesto jsem hezká a dokonce mě to potěšilo, protože jsme se s Cassagnacem střetli tváří v tvář; projevila jsem lehké překvapení a on mě pozdravil, já jsem přátelsky kývla hlavou, jako bychom se viděli včera, a přitom jsem zrudla. Ale je zima, a tak je to hezké zrudnutí. Pak zlanaříme Multeda, vracíme se bulvárem nahoru a předejdeme Cassagnaca, aby mohl vidět, že jsem vysoká a štíhlá a že mám nádhernou postavu a že se ho nebojím, neboť se otočím, abych ho viděla... otočila jsem se sice, ale příliš rychle a nic neviděla. Hlavní je, aby viděl, že se tvářím, jako by nic. Je nádherný a zbožňuji ho. A je to. Škoda že je zima — když jsme se zastavily, abychom si popovídaly s Multedem, poté co jsem spatřila toho druhého, zachvátilo mě prudké zachvění, a kdyby nebyla zima, mohla bych věřit... ostatně bylo to obojí. Na celém světě nenacházím nikoho jako Cassagnaca, a docela jistě jsem mu u nohou. Je krásný, je sympatický, je kouzelný, je dobrý. Je to jediná bytost na světě, která je mi rovna, ba nade mnou, u jejíchž kolen bych chtěla být. Tak když zbožňuji Gambettu nebo jakéhokoli velkého muže, jsem jim u nohou a zdá se mi, že bych s nimi mluvila, jako se mluví s Bohem, kdyby mě ráčili pozvednout k sobě, ale... to nejsou muži; to jsou hrdinové, géniové, před nimiž člověk stojí v extázi... kdežto tenhle je opravdu muž, můj muž, má druhá polovina... navzdory všem Acardovic dívkám světa. Nepřinesla mu ani věno, oklamali ho, nemá skoro nic. Aspoň co do jmění a co do... co do boků mě musí postrádat.

Néanmoins je suis jolie et cela m’a même fait plaisir parce que nous nous sommes rencontrés avec Cassagnac nez à nez; j’ai manifesté une légère surprise et il me salua, je fis un signe de tête amical, comme si nous nous étions vus la veille, tout en devenant rouge. Mais il fait froid et c’est une rougeur jolie. Après nous racolons Multedo et remontons le boulevard et dépassons Cassagnac afin qu’il puisse voir que je suis grande et élancée et que j’ai une taille splendide et que je n’ai pas peur de lui puisque je me retourne pour le voir... je me suis bien retournée mais trop vite et n’ai rien vu. L’essentiel c’est qu’il voit que je suis comme s’il n’y avait rien. Il est magnifique et je l’adore. Voilà. C’est dommage qu’il fasse froid lorsque nous nous sommes arrêtées à causer avec Multedo après avoir vu l’autre je fus prise d’un frisson violent et s’il n’avait pas fait froid j’aurais pu croire... du reste ça a été l’un et l’autre. Je ne trouve personne au monde comme Cassagnac et très certainement je suis à ses pieds. Il est beau, il est sympathique, il est charmant, il est bon. C’est le seul être au monde qui soit mon égal, mon supérieur, aux genoux duquel je voudrais être. Ainsi quand j’adore Gambetta ou un grand homme quelconque je suis à ses pieds et il me semble que je lui parlerais comme on parle à Dieu s’il daignait m’élever jusqu’à lui, mais... ce ne sont pas des hommes; ce sont des héros, des génies devant lesquels on est en extase... tandis que celui-là est bien un homme, mon homme, ma moitié... en dépit de toutes les filles Acard de la terre. Elle ne lui a pas même apporté de dot, on l’a trompé, elle n’a presque rien. Au moins comme fortune et comme, comme hanches il doit me regretter.