❦
Neděle 19. října 1879
Dimanche, 19 octobre 1879
Vybrala jsem několik kreseb a šla s Amandou k Saint-Marceauxovi, kterého ani jedna z nás nezná. Oblékla jsem se skromně, ale se šmrncem. Bála jsem se, ale je tam pudl, který se ke mně už při první návštěvě tolik lísal.
J’ai choisi quelques dessins et je suis allée avec Amanda chez Saint-Marceaux que nous ne connaissons ni l’une ni l’autre. Je me suis mise modestement mais avec chic. J’avais peur mais il y a là un caniche qui m’a fait déjà mille grâces la première fois que nous y sommes allées.
Saint-Marceaux je malý, tmavovlasý, černý plnovous, holá lebka, matná, bledá pleť. Je mu teprve dvaatřicet.
Saint-Marceaux est petit, brun, une barbe noire, un crâne chauve, un teint mat, pâle. Il n’a que trente-deux ans.
A tak mu předkládám svou historku: jsem v Paříži jen na skok, mám bratra, který kreslí už dva roky, rok kreslil, pak začal malovat a malování mu příliš nejde, a tak jsem si pomyslela a tak dále a tak dále; zkrátka ptá se mě, jestli mám u sebe nějaké kresby, přinesu mu je z kočáru a on je shledává velmi, velmi, velmi dobrými, portrét v rudce „je úžasný“. „Ale,“ povídá, „to jste je nekreslila vy? Víte, někdy člověk přijde a řekne to, aby zjistil pravdu!“
Alors je lui fais ma petite histoire, je suis de passage à Paris, j’ai un frère qui dessine depuis deux ans, il a dessiné pendant un an, puis il a commencé à peindre et la peinture ne va pas très bien, alors j’ai pensé etc. etc. bref il me demande si j’ai des dessins sur moi, je les lui apporte de la voiture et il les trouve très, très, très bien, [Mots noircis; le portrait] à la sanguine « est épatant ». Mais, dit-il, ce n’est pas vous qui les avez dessinés ? Vous savez quelquefois on vient et on dit cela pour savoir la vérité !
„Ó ne, ne, pane, já maluji vějíře a jeden jsem poslala do Salonu, ale byl odmítnut. Ale vypadají snad tyhle kresby žensky?“
- Oh ! non, non Monsieur, je fais l’éventail et j’en ai envoyé un au salon qui a été refusé. Mais est-ce que ces dessins ont l’air féminin.
„Ale vůbec ne, naopak! A dostal nějaké rady?“
- Mais pas du tout, au contraire ! Et il a eu des conseils ?
„Ano, pane, od jednoho zahraničního umělce.“
- Oui monsieur d’un artiste étranger.
„A kolik je tomu chlapci let?“
- Et que âge a-t-il ce garçon ?
„Osmnáct.“
- Dix-huit ans.
„U sta hromů! Byl bych blažen, kdybych tohle dokázal v osmnácti! Je to velmi dobré, ale... je to dokonce udivující na tak krátkou dobu... Tahle celá kresba je úžasná... Ale jak to... zdá se mi, že v tom už je jistá zručnost. S tím, co tu je, se dá dokázat hodně, neboť je to koneckonců dobře stavěné, je to přesné, je to dobré. Kreslilo se to na Škole krásných umění?“
- Mâtin ! J’aurais été bienheureux si j’avais fait cela à dix-huit ans ! C’est très bien, mais... c’est même étonnant pour si peu de temps... Cet ensemble-là est épatant... Mais comment... il me semble que là-dedans il y a déjà une certaine habileté. Mais avec ce qu’il y a là on peut faire beaucoup car enfin c’est construit, c’est juste, c’est bien. Est-ce que c’est dessiné à l’Ecole des beaux arts ?
Ano, jsou to spíš kresby sochaře než malíře, hm... Má to švih, ten pohyb je velmi pěkný... Hlavy jsou slabší než celky.
Oui, ce sont plutôt les dessins d’un sculpteur que d’un peintre, hum... Ça a de l’allure, ce mouvement est très joli... Les têtes sont moins bien que les ensembles.
Vypráví, že sochařství je nevděčné umění a tak dále a tak dále, všechno to, co se o sochařství říká, a že když přišel do Paříže, šel za panem Jouffroyem, který se ho zeptal, jestli má z čeho žít. „Tak nějak,“ odpověděl. „Tak se tedy staňte sochařem, ale pokud počítáte s tím, že se tím uživíte, dělejte něco jiného.“
Il raconte que la sculpture est un art ingrat etc. etc. tout ce que l’on dit de la sculpture et que lorsqu’il est venu à Paris, il est allé chez M. Jouffroy qui lui a demandé s’il avait de quoi vivre ? A peu près, a t-il répondu. Alors devenez sculpteur mais si vous comptez là-dessus pour vivre faites autre chose.
Když mi konečně řekl tolik krásných věcí, řekla jsem mu: „to jsem já“. Je velmi laskavý, velmi milý, řekl mi, jak začít, a slíbil, že mi přijde dávat rady. Už si nepamatuji všechno, ale jsem velmi spokojená.
Enfin lorsqu’il m’eût dit bien de belles choses je lui dis que : « c’est moi ». Il est très aimable, très gentil, il m’a dit comment commencer et m’a promis de venir me donner des conseils. Je ne sais plus tout mais je suis très contente.
A přece se mi zdá, že nemyslí to, co říká, že to dělá schválně... řekla jsem mu to a on mi odpověděl, že to není pravděpodobné, protože mě nezná a neví, odkud přicházím.
Pourtant il me semble qu’il ne pense pas ce qu’il dit, que c’est exprès... je le lui ai dit et il m’a répondu que ce n’est pas vraisemblable puisqu’il ne me connaît pas et ne sait pas d’où je viens.