Sobota 18. října 1879

Moje hlava je lepší než ty poslední, které jsem namalovala. Trochu se mi po tom uleví.
Teta sepsala závěť v můj prospěch. Onehdejší předpověď věštkyně a pak nemožné sny mě přiměly přemýšlet, co by se stalo, kdyby zemřela bez závěti. Pánové Georges a Alexandre a tak dále by zdědili. To by byl vrchol... Po kartářce jsem šla k mámě, kde byla celá rodina, a řekla jsem jim napůl vážně, napůl se smíchem, že mi předpověděli, že ztratím spoustu lidí: „stačilo by, aby jedna z vás umřela, považte! vidět, jak ty obludy dědí! U mámy by to ještě nevadilo, protože po ní dědí její děti, Paul a já, ale teta!“
Zase ty mdlé soboty! Goldsmidovi, Berthe, Tchoumakoffovi, pan de Tarente! Hlupák jeden.
Rosalie mi rozbila zrcadlo a zdálo se mi o perlách...