❦
Čtvrtek 11. září 1879
K čemu je mi Hecht! Ne! Ne, jsem příliš zmalomyslněná!! Nic se mi nedaří, proč byste chtěli, aby se mi podařila zrovna ta kombinace s Hechtem! Ten žid si na poslední chvíli vyhrabal mořskou krajinu, kterou jsem namalovala v Dieppe, a je do ní tak blázen, že jsem mu ji musela dát. Ach, jak je život smutný a jak je Bůh nemilosrdný.Jeudi 11 septembre 1879
Smířit se. Ale je to vůbec možné? A když mi Bůh nechce nic dát, proč neutiší má muka tím, že mi vezme všechny ty myšlenky?
Se résigner. Mais est-ce que cela est possible. Et si Dieu ne veut rien me donner pourquoi ne pas calmer mes tourments en m’ôtant touts ces idées.
Proti všemu očekávání přišli dnes večer všichni ti lidé: Da Costa, Fénelon, Alexis, Blanc, Hecht, ruský kněz.
Contre toute attente tous ces gens sont venus ce soir, Da Costa, Fénelon, Alexis, Blanc, Hecht, le prêtre russe.
Asi v polovině večera jsem se převlékla do šatů ve stylu Direktoria, což mi dodalo živosti a vtipu. Strýc pozoruje a dělá legrační poznámky, má je za nápadníky; já, jak už jsem vám řekla, na takové věci už nemyslím. V sobotu je ta večeře u Hechta. Vypadá to, že bude zajímavá, nic o ní neříkám, protože se bojím, že se nevydaří... ostatně Joseph tam nebude, je tedy třeba hledat mimo toho mladého tajemníka. Hecht je velmi hrdý, že nám přivede pana de Beyens, belgického vyslance, bude tam... ale neztrácejme čas výčtem, kdo tam bude, v sobotu se to bude muset říct znovu. Jsem docela spokojená, věci... totiž má slova a mé ubohé malé kombinace jako by poháněl příznivý vánek, ostatně se to mění den co den jako vodní hladina, a hned se mi zdá všechno ztraceno, hned se objeví lehké známky zlepšení... Slovo, které mi kdo řekne, tón hlasu, který zachytím, mě okouzlí, nebo zdrtí... Chvíli si myslím, že jsem mrtvá, a chvíli, že už už vyjdu z temnot.
Vers le milieu de la soirée je me suis mise en Directoire, ce qui m’a donné de la vivacité et de l’esprit. L’oncle observe et fait des remarques drôles, il les prend pour des amoureux, moi, je vous l’ai déjà dit, je ne pense plus à ces choses-là. C’est samedi le dîner Hecht. Cela promet d’être intéressant, je n’en dis rien parce que je crains que cela ne réussisse pas... du reste Joseph n’y sera pas, c’est donc en dehors de ce jeune secrétaire qu’il faut chercher. Hecht est très fier de nous donner M. de Beyens, le ministre de Belgique, il y aura... mais ne perdons pas de temps à dire qu’il y aura, il faudra le redire encore samedi. Je suis assez contente, les choses... c’est-à-dire mes paroles et mes misérables petites combinaisons semblent poussées par une brise favorable, du reste cela change tous les jours comme la surface de l’eau et tantôt tout me semble perdu, tantôt de légers symptômes d’amélioration se produisent... Un mot qu’on me dit, une inflexion de voix que je surprends me ravissent ou me confondent... Tantôt je me crois morte et tantôt à la veille de sortir des ténèbres.
Děkuji nebi, že už nejsem taková bláznice jako tenkrát, když jsem si myslela, že Cassagnaca bavím... Jeho žena je hloupá a upovídaná, „jako ta vaše Angličanka“, říká Blanc. Podvádí ji s paní de Bois-hébert a je tu také královna Isabela, která si urozeného rytíře notně přivlastňuje. To je na tom to ošklivé... Ale já na toho muže zapomínám...
Je rends grâce au ciel de n’être plus folle comme lorsque je croyais amuser Cassagnac... Sa femme est bête et bavarde « comme votre Anglaise » dit Blanc. Il la trompe avec Mme de Bois-hébert et il y aussi la reine Isabelle qui accapare pas mal le noble chevalier. C’est ça qui est vilain... Mais j’oublie cet homme...