Neděle 15. června 1879

Je dusno k zalknutí.
Přečetla jsem čtyři sta stran a dočetla první svazek pana de Loménie o Mirabeauových, zatímco jsem pózovala Anně Nordgrenové.
Baví mě to, jako bych já… a dokonce, když se mluví o hôtelu Mirabeau, usmívám se, jako bych se právě seznámila s nějakým Mirabeauem, který by byl něčím moderním a zajímavým.
Paní Gaviniová přišla přinést dvě vstupenky na zítřek.
Z portrétu Jeanne nic nebude, protože musí odjet. Tím lépe, začala jsem ho špatně.
Nejprve mi řekli, že Cassagnac vzal svou ženu na večeři do města, a pak, že vůbec ne, že má novou rozkošnou milenku, do které je celý blázen a která má velmi bohatého manžela. Tu novou krásku mu vyhledala jeho bývalá… nevím co, Marie Presseqová.
Ta poslední zpráva by se mi docela zamlouvala: Mirabeauovy neřesti omlouvají Popaulovy ničemnosti.
Ale musím být rozumná a připravit se na to, že uslyším, že paní de Cassagnac je přijímána ve společnosti. To musí přijít, a je moudré, opakuji, abych se o tom přesvědčila předem a pak se kvůli tomu příliš nevztekala.
Prozatím posílám všechny své starosti k čertu a jsem pevně rozhodnuta pracovat.
Julian je velký muž, pokud jde o to, jak chápe povinnosti, které mi přísluší; říká, že musím něčeho dosáhnout právě proto, že… Rozumíme si, milé potomstvo, že ano?
„Musíte začít příští rok,“ říká stále slavný ředitel Folies-Julian.
Ano, je to ujednáno, a uvidíte, dědečku Juliane, že mám krev v žilách.
Vy mě vlastně burcujete kvůli penězům, které vám přináším, a kvůli cti, kterou bych přinesla ateliéru, ale co na tom! A koneckonců, ať pracuji dobře, nebo špatně, zaplaceno dostanete stejně.
Uvidíte! A jestli nebudu mrtvá… Srdce mi buší a mám horečku, když pomyslím, že mi zbývá už jen pár měsíců.
Budu hodně pracovat, pokud možno pořád! Zítra pojedu do Versailles, ale jestli budu chybět jen kvůli cestám do Versailles, nebude to mnoho, nanejvýš, nanejvýš jedno odpoledne týdně.
Julian už zjistil, že jsem se do práce úctyhodně znovu dala; ještě uvidí, a svou týdenní kompozici nikdy nevynechám. Mám album, kam si je navrhuji, čísluji a nadpisuji a u každé si poznamenávám datum.
Při tom všem zapomínám říct, že jsem dnes ráno jezdila na koni v doprovodu svého kočáru a staršího Karageorgevitche.