❦

Sobota, 15. března 1879

Samedi, 15 mars 1879

Jestli mě dnes Robert-Fleury, zvaný v jeho nepřítomnosti Tony, vyhubuje, už nebudu malovat! Víte, kolik závisti mi mé pokroky vynesly, a hlavně kolik pomlouvání. Pokaždé, když to skřípe, jako by všichni volali: „Vždyť jsem to říkal, nemohlo to vydržet.“ Má první plátna mi vynesla poklony, a pak jsem se dostala do těžkého období a cítila jsem kolem sebe příliš mnoho cizího uspokojení, než abych tím dost silně netrpěla. Dnes ráno jsem tu hodinu očekávala jako něco děsivého, a zatímco ten dobytek Tony opravoval ostatní a ponenáhlu se blížil k mému místu, odříkávala jsem modlitby s vroucností, kterou nebe ocenilo, neboť se mnou byli spokojeni. Bože veliký, jaký kámen mi spadl ze srdce! Snad nemáte ponětí o takových pohnutích? Představte si to ticho, v němž jsem cítila radost, kterou by jim působilo vidět mě znovu zdrcenou – tentokrát by to bylo nadobro –, protože přátelé i nepřátelé jsou v tom jedno.

Si Robert-Fleury, nommé Tony en son absence, me gronde aujourd’hui je ne fais plus de peinture ! Vous savez ce que mes progrès m’ont valu d’envie, et surtout de dénigrements. Chaque fois que cela cloche on a l’air de s’écrier: je vous le disais bien, ça ne pouvait pas durer. Mes premières toiles m’ont valu des compliments et puis je suis entrée dans une passe difficile et je sentais trop de satisfactions autour de moi pour ne pas en souffrir assez fort. Ce matin j’attendais cette leçon comme quelque chose d’épouvantable et pendant que cet animal de Tony corrigeait les autres et se rapprochait peu à peu de ma place, je récitais des prières avec une ferveur que le ciel a appréciée car on a été content de moi. Grand Dieu quel poids m’est tombé du cœur ! Vous n’avez peut-être pas idée de ces émotions-là ? Figurez-vous ce silence où je sentais la joie qu’on aurait de me voir encore aplatie - cette fois ce serait pour de bon - car amis ou ennemis sont les mêmes dans ces choses-là.

Konečně je po tom, příští týden snesu jakoukoli zničující kritiku.

Enfin c’est passé, la semaine prochaine je pourrai supporter l’éreintement qu’on voudra.

Je tu cosi, co mě začíná znepokojovat, a myslím, že navštívím doktora Blanche, psychiatra. Nebojím se šílenství, ale chtěla bych se zbavit posedlosti, která se stává nesnesitelnou. Datuje se od té proslulé noticky v „Figaru“, Dostihy v Nice. Nevíte, jaké je to utrpení.

Il y a quelque chose qui commence à m’inquiéter et je crois que j’irai voir le Dr. Blanche, l’aliéniste. Je ne crains pas la folie mais je voudrais me débarrasser d’une obsession qui devient insupportable. Cela date de la fameuse note du « Figaro », Courses de Nice. Vous ne savez pas quel supplice c’est.

Mám pocit, že mě všude pokládají za kurtizánu. A moje teta, taková teta, která je tak lhostejná, tak pasivní, která tolik vypadá, že mě jen doprovází! A já, která jsem rozhodná a živá. V obchodech jsem z té myšlenky dočista nešťastná.

Il me semble qu’on me prend partout pour une cocotte. Et ma tante, une tante, qui est si indifférente, si passive, qui a tellement l’air de m’accompagner ! Et moi qui suis résolue et vive. Dans les magasins cette idée me rend toute misérable.

Dnes večer večeříme u Karageorgevitchů. Kníže sloužil v gardě poté, co se za sebe i za své vzdal srbského trůnu; je to muž neduživý a obyčejný. Kněžna je rovněž prostá, nikdy nepochopí, že se člověk na večírcích, jako je ten dnešní, nudí. Dvě velmi prosté Američanky, oba synové domu a dva francouzští přátelé, hrabata de Deuil (?). To vše páchlo maturitou nebo právy, a tak jsme mluvili o filozofii a o spoustě… školometských věcí.

Ce soir nous dînons chez les Karageorgevitch. Le prince a servi dans la garde après avoir renoncé au trône de Serbie pour lui et les siens; c’est un homme maladif et ordinaire. La princesse est simple, aussi, elle ne comprendra jamais qu’on s’ennuie à des soirées comme celle de ce soir. Deux Américaines fort simples, les deux fils de la maison et deux amis français, les comtes de Deuil (?). Tout cela sentait le baccalauréat ou le Droit et alors nous avons parlé de phylosophie et d’un tas de choses., scolaires.

Během večera dorazila jistá Madame Mavrocordatová se svými dvěma dcerami od patnácti do sedmnácti let a já si samozřejmě myslela, že ode mě couvnou, ale naštěstí se tak nestalo. Místo k doktoru Blanche se raději obrátím s modlitbami k Bohu.

Dans la soirée est arrivée une Mme Mavrocordato avec ses deux filles de quinze à dix-sept ans et naturellement j’ai cru qu’elles se reculeraient de moi mais il n’en a rien été heureusement. Je vais adresser des prières à Dieu au lieu d’aller chez le Dr. Blanche.

Lancaster mi píše, že Berthe „šťastně porodila hezkého chlapečka“. Tím lépe, muži jsou i ve svém neštěstí šťastnější než ženy.

Lancaster m’écrit que Berthe est « heureusement accouchée d’un joli petit garçon ». Tant mieux, les hommes sont plus heureux quand ils sont malheureux que les femmes.

Nudím se! Takhle to dál nejde! A ta dobrá kněžna, která říkala: „Viďte, že jsem dobře udělala, když jsem vás pozvala, abyste přišla. Musíte se trochu probrat, i kvůli svému umění. V samotě člověk zmrzoutí.“

Je m’ennuie ! Ça ne peut pas durer ! Et cette bonne princesse qui disait: n’est-ce pas que j’ai bien fait de vous engager à venir. Il faut vous secouer un peu, même pour votre art. On devient maussade dans la solitude.

Komu to říkala, Bože veliký!

A qui le disait-elle, grand Dieu !

Vyváznu z toho tím, že zavřu oči, zaťnu pěsti a na minutu přestanu dýchat, to zabrání slzám.

J’en suis quitte pour fermer les yeux, serrer les poings et ne respirer plus pendant une minute, cela empêche les larmes.

Přece jen jsem napsala Bashkirtseffovi otci:

J’ai tout de même écrit à Bashkirtseff père :

Vroucně vám blahopřeji, že jste za tři roky udělal ze svého syna nejhrubšího chlapa na světě. Vaše úsilí je korunováno úspěchem a od Poltavy až po Gavronzi nikdy nevykvete dokonalejší hrubián a křupan.
Marie Bashkirtseffová….

Předchozí záznam Přehled sešitu Další záznam