Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Pátek, 14. března 1879

Paul právě odjel navzdory mně; rozzlobila jsem se a prohlásila mu, že neodjede, on mi dal své čestné slovo, že ne; držela jsem dveře, načež využil chvíle nepozornosti a utekl. Víte, je to proto, aby dokázal, že nemění svá rozhodnutí, přísahal, že dnes odjede, zkrátka umíněnost slabocha, který, necítě nic ve vážných věcech, si to vynahrazuje na maličkostech. To mě uchránilo před dojetím. Okamžitě jsem si vzala od tety 20 franků, abych poslala otci do Poltavy pomlouvačný telegram, ale v tu chvíli vešla Rosalie, aby mi řekla, ať nepočítám s Champion (jedna malá, která mi občas šije šaty), která má břišní tyfus; její dělnice utekly, je úplně sama. Tu mě napadl nápad. Roztrhala jsem telegram a poslala těch 20 franků té ženě.
Není příjemnějšího pocitu než konat dobro, které vám nic nevynese. Šla bych ji ráda navštívit, tyfu se nebojím, ale vypadala bych, že hledám díky, kdežto kdybych jí tu almužnu hned neposlala, mohla bych ji utratit, a pak, přiznejme si, už by mi to nepůsobilo tak živou radost. Hle, cítím se schopná nevyčerpatelné dobročinnosti. Jít zmírňovat bídy druhých, když na světě nikdo nezmírňuje ty moje, to by bylo docela šik, co myslíte?
Ano, a rodina. Ta svatá rodinka, která vznešené dobročinnosti (slovu i věci) nerozumí o nic víc, než rozumí společenským povinnostem. Není to zloděj, není to vrah, ale to je tak všechno. A vy si myslíte, že jsem v tom šťastná! Trápili by mě, aniž by chtěli, vykládali by, že: představte si, Marie má mánii pro chudáky, jak je rozmazlená, už neví, co chce. A pak by se kvůli 5 frankům nebo kvůli láhvi vína spustily historky o účtech, dluzích a tak dále, a tak dále. Kromě toho, že se mi ty čmuchalské tahanice hnusí, byla bych každou chvíli uražena ve své jemnocitnosti a ve svých chráněncích. Zkrátka nebudu konat dobro z… ostychu. Jiné slovo nenacházím.
A z lenosti!