Čtvrtek, 13. března 1879

CZEN UK FR

Inu, tak je to, i ty rysy a výraz. Připojte k tomu zevnějšku malátný vzhled, který se ostatně nachází u všech figurín, o nichž jsem vám právě mluvila, pomalou, ale tak těžkopádnou chůzi, že když ji slyšíte, řekli byste, že je to muž. Vlekoucí se a slabý hlas, polyká slova. Udivující pomalost. Je vždycky jinde, nikdy nechápe hned, pak se před vámi zastaví a hledí na vás s takovou vážností, že vás to rozesměje nebo rozzuří. Často přijde doprostřed pokoje a zůstane tam stát jako přimrazená, aniž ví, kde je. Co je snad nejvíc k zbláznění, je to, jak otevírá dveře, ten úkon trvá tak dlouho, že pokaždé mám chuť přiskočit a pomoci jí. Vím, že je mladá, devatenáct let, vím, že byla vždycky nešťastná, že je v cizím domě, kde nemá jediného přítele, jedinou bytost, s níž by si vyměnila myšlenky… často je mi jí líto, dojímá mě svým mírným a pasivním vzhledem, a tak si umiňuji, že si s ní popovídám, že… ale zkuste to! Je mi odpudivá, jako mi byli ten Polák a Bruschetti. Vím, že je to ošklivé, ale ten idiotský výraz mě ochromuje. Vím, že její postavení je smutné… a přece u Anitchkoffových byla stejná.

Eh bien c'est ca, et les traits et l'expression. Joignez a cet exterieur un air langoureux, qui se trouve d'ailleurs dans tous les mannequins dont je viens de vous parler, une demarche lente mais si lourde qu'en l'entendant on dirait un homme. Une voix trainante et faible, elle avale les mots. Une lenteur etonnante. Elle est toujours ailleurs, comprend jamais tout de suite puis s'arrete devant vous et vous contemple avec un serieux qui vous fait eclater de rire ou vous enrage. Souvent elle arrive au milieu de la chambre et reste la plantee sur ses jambes sans savoir ou elle est. Ce qui est presque le plus enervant c'est comme elle ouvre les portes, l'operation dure si longtemps que chaque fois j'ai envie de me precipiter et de l'aider. Je sais qu'elle est jeune, dix-neuf ans, je sais qu'elle a toujours ete malheureuse, qu'elle est dans une maison etrangere ou elle n'a pas un ami, pas un etre avec lequel echanger ses pensees... souvent elle me fait de la peine, m'attendrit par son air doux et passif alors je prends la resolution de causer avec elle, de... mais allez-y donc ! Elle m'est repugnante comme me l'etaient le Polonais et Bruschetti. Je sais que c'est mal, mais cet air idiot me paralyse. Je sais que sa position est triste... pourtant chez les Anitchkoff elle etait la meme.